Promluvy na festivalu mládeže v Medžugorje, 2010

Obsah článku
  1. „Mistře dobrý, co mám dělat, abych získal život věčný?“ Mladý, bohatý, poctivý, ale spoutaný (Mk 10, 17-27)
    1. Nebudeš mít jiného Boha kromě mne
    2. Pamatuj, abys den sváteční světil
    3. Cti otce a matku
    4. Ale Ježíš dělá něco ještě hlubšího:
  2. Promluva fra Ljuba Kurtoviče na 21. Mladifest

„Mistře dobrý, co mám dělat, abych získal život věčný?“ Mladý, bohatý, poctivý, ale spoutaný (Mk 10, 17-27)

+ Domenico Sigalini

Někdy se ti může stát, že ti bude zcela jasné, že když budeš takhle dál pokračovat, že nebudeš nikdy šťastný. Hledal jsi štěstí, někdy se ti i zdálo, že jsi ho našel, ale obyčejně to byl jenom další klam. Proto se rozhoduješ, aby ti pomohl někdo, kdo může. Snažil jsi se o tom mluvit i s přítelem o kterém se zdálo, že se mu to podařilo, ale znovu jste se dostali až tam, že s pivem v ruce sedíte v noci na schodech nějakého klubu a utěšujete jeden druhého, protože jste nešťastní z chyb, které jste udělali. Možná je velice užitečné hovořit s přítelem, ale často je potřeba vykonat kvalitativní skok v pátrání po pravém průvodci.

Mladík, který je uváděný v Evangeliu jde za pravým člověkem: On jde za Ježíšem. Kdo mu může lépe nežli On odhalit tajemství štěstí? Ten je vždy spokojený, kamkoli jde přináší naději, kdokoli se s ním setká, je obnovený ve svém nitru, kdokoli trpí, znovu se raduje, kdokoli hledá u něj znovu najde a mění život.

„I já jdu: už mi nestačí můj ubohý život. Mám život, který je nad průměrem, ale když se mne ptáte na radost, jsem smutnější než žebráci a tuláci, kteří běhají za Ježíšem. Co mohu udělat, aby mi bylo dobře jako tobě? Co musím udělat, abych utišil tu žízeň po plnosti, kterou cítím v sobě, abych se neprobouzel každé ráno s tou prázdnotou v duši. Jsem slušný mladík. Nekradu, neberu drogy, mám dobrý vztah s otcem i matkou. Dokonce se i modlím, nepodvádím své přátele, nechodím za ženskými… a přesto cítím, že mi něco chybí. Co mi to chybí, abych byl šťastný? My všichni hledáme štěstí, krásný život, ale hledáme i poctivý život, život hodnotný, důstojný, dobrý. Zvláště hledáme plný život, život bez puklin, které ničí duši. Ty pukliny v duši po sobě zanechávají přátelé, kteří zemřeli náhle, při dopravních neštěstích, vaši přátelé, mladí jako vy. Ty trhliny vyvolávají otázky o utrpení, o podvodu, a to i lidí ve světě víry a není na ně odpověď.

Všichni jsme rozrušeni skutečností kolik zla je i mezi námi kněžími, ale ani to nemůže být pro nikoho snadnou výmluvou proto, aby už nemyslel dál na Boha, aby už neměl rád Ježíše Krista a aby přehlížel Církev. Někdy zakládáme svoje stanoviska na špatných zkušenostech, které jsme prožili. Možná jsme často dovolovali, jako syn, který utíká od Otce, aby nás sváděli falešné věci. Věřili jsme, že letíme, ale chybělo nám nebe, a nebylo ani jediné hvězdy, která by nás vedla, ale vedla nás naše nezkušenost a vášně. Teď můžeme zrekapitulovat život, vaše životní radosti, radosti vaší osobní seberealizace, přání, aby z vás byl někdo, abyste vystoupili z šedi každodennosti. Existuje něco, co Ježíš odpovídá mladíkovi a co jsme často zanedbávali a nedělali, protože jsme to považovali za obyčejnou odpověď: zachovávej přikázání.

Mladým z minulých generací, kteří vyrůstali ve světě ve kterém duchovní tradice byla ovzduším, které mohlo dát plnost života, bylo zachovávání přikázání přirozené. Cožpak se vám nezdá, že mnoho z těch neštěstí, která prožíváme jsou způsobena právě tím, že nezachováváme přikázání?

Uveďme si několik příkladů:

Nebudeš mít jiného Boha kromě mne

Nemít jiné bohy neznamená až natolik klanět se idolům nebo sochám, ale dávat do středu vlastního života peníze, drogu, rozhazovačnost, sex. Dny a noci věnuje právě uctívání těchto model. Jestli jsou tohle tvoji bohové, nikdy nenajdeš štěstí, ale budeš tím jen promarňovat svoji nejlepší sílu.

Pamatuj, abys den sváteční světil

Neříkejte mi, že den Páně je pro vás tím nejkrásnějším dnem v týdnu. Je to obyčejně den nudy, pro mnohé mladé je to den smrti nebo dopravní nehody, která tě na celý život upoutá na lůžko. Je to den, kdy člověk neudělá nic dobrého, nebo často den nesmyslného sportu. Když v neděli cestuji letadlem, je mi často líto mladých lidí, kteří se svými ruksaky většími než oni sami, cestují z jednoho konce Itálie na druhý a to všechno kvůli sportovním utkáním ze kterých mají prospěch jen ti, kteří shrábnou peníze, a ne oni sami.

Kde je Bůh ve vašich nedělích? Od doby, kdy jste ho odhodili, začalo propadání se vašeho křesťanského a osobního života. Naše státy se snaží znovu získat den sváteční ve stejný den, aby si všichni užívali v životě a společenství se všemi, aby se setkali, abychom tak řekli, jeden druhému, že je krásné žít a že by neprodali ani den druhému.

Cti otce a matku

Máte rádi své rodiče? Jste jim vděční za život, který vám dali a který stále ještě podporují? Cítíte, že jste něčí, nebo jsou vaši rodiče pro vás jen vrátný a pokojská toho hotelu ve kterém žijete? Existuje mezi vámi komunikace? Víte, že největší počet vašich problémů vychází ze ztráty pocitu, že máte otce nebo matku. Máte rodiče, které zasluhujete, a to i když jste zatím ještě pasivní a čekáte až se něco stane… A my můžeme pokračovat v přikázáních Božích dále. Nezabiješ, nevydáš křivého svědectví, nedopustíš se smilstva, a to s vlastním tělem nebo s cizím tělem, nebudeš krást peníze ani věci, které patří druhým, komukoli, společenství… a neztrácej svůj život touhou po mužovi nebo ženě, kteří už mají svoji rodinu… Kolik to jen utrpení dolehne na člověka, který nežije podle těch základních pravidel každodenního života? Jste si vědomi moudrosti, která je v Božích přikázáních?

Ale Ježíš dělá něco ještě hlubšího:

Ježíš jde přímo do srdce. Zadívá se mu přímo do očí. Chce v hloubi jeho duše číst upřímnou touhu po štěstí. Tento mladík není jen obyčejný student, kterého posílají farizeové, aby ho nachytali na nějakou právní léčku. On je upřímný mladík. Ví co chce. A Ježíš, který miluje i hříšníky, přestupníky zákona, slabochy, jací jsme my všichni, dává tomu mladíkovi svoje srdce a vytahuje z něj to nejlepší. Jeho život prahne po nějakém podnětu, stejně jako i náš život, který je často ospalý, a střelí po něm těmi známými slovy přikázání: Jdi, prodej, daruj, přijď a následuj mne. Ale on k tomu nemá odvahu. Bojí se, že ztratí zem pod nohama. Nechce se oddělit od toho co má. Je otrokem svého automobilu, svého bankovního účtu, životního pohodlí. Je otrokem sebe sama. Měl naději v rukou, ale odhodil ji a křečovitě se drží pomíjejících věcí, které jsou jak dým.

Ježíš od něj žádá jeden veliký dar: dáš mi svoje mládí? Dáš mi k dispozici svoji energii, svoji svěžest, svoji naivnost, svoji sílu a žár své lásky? Svěříš mi svoje čisté myšlenky, ale i ty za které se stydíš? Dáš mi svoji fantazii, tu sladkou fantazii, která ti nedovoluje, abys klidně dělal svoji práci, ale vede tě, abys hledal člověka se kterým se budeš dělit o svůj život, city, duši a tělo? Věnuješ mi svoje večery, které jsi trávil hloupostmi, ale stejně tak svoji vůli, aby ses dal k dispozici druhým, svoji ochotu?

Chceš se mi podívat do očí z rána před tím než si začneš stěžovat na svůj život? Před tím než zase zapadneš do rutiny, která tě zevnitř dusí? Máš sílu si dovolit, aby ti byly odpuštěny ubohosti, které děláš, nečisté myšlenky, hlouposti a deviantní obrazy? Máš sílu se modlit a poslouchat v tichosti mého Otce? Nepřinášejí ti radost věci kolem tebe, ale jenom osoby: jestli věcem věnuješ svůj život, začne být frustrovaný a hořký.

Jan Pavel II. se často ptal: Což bohatství jakým je mládí, musí vzdalovat člověka od Krista? Co musím činit, abych získal život věčný? Co musím činit, aby můj život získal plný smysl a svoji hodnotu? Komu můžeme klást tu otázku? Komu vy mladí můžete klást tak závažnou otázku? Jak se musím chovat, aby můj život měl plný smysl a hodnotu? Jestli vůbec člověk, který e takto ptá, mluví jazykem, kterému dnešní lidé ještě rozumějí? Nejste právě vy generace, které svět a pokrok úplně uzavírají horizont životní reality?

Jaký je tvůj plán s mým životem? Tvůj kreativní a otcovský plán? Co je tvoje vůle? Otázky po hodnotě, otázky po smyslu života, po vlastní budoucnosti, dávají mládí zvláštní bohatství. Vycházejí ze samotného srdce, jak bohatství tak i nepokoje, a jsou spojena se životním projektem, který je třeba přijmout a uskutečnit. Ty otázky se objevují nejvíce, když utrpení začne zkoušet mládí a když mládí musí čelit tajemství hříchu a nespravedlnosti.

Proč je dnes na zeměkouli tolik hrozeb lidstvu? Jaké jsou důvody k nespravedlnosti, která zraňuje naše oči. Proč tolik lidí umírá hladem? Proč je bezpočet milionů uprchlíků na různých státních hranicích? Proč tolik případů porušování lidských práv? Tolik vězení a koncentračních táborů? Tolik plánovaného násilí a zabíjení nevinných lidí, tolik týrání a mučení, tolik utrpení způsobených lidskému tělu i lidskému svědomí. A především ta bolestná skutečnost, že jsou to právě mladí lidé, kteří nosí na svědomí tolik mladých obětí, protože právě jim bylo dáno přesvědčení, že jenom tím způsobem – programovaným terorizmem – je možné změnit svět. A vy se znovu ptáte: Proč?

Vy mladí lidé můžete klást všechny otázky, a dokonce víc, musíte je klást!

Jedná se zejména o svět ve kterém dnes žijete a ve kterém budete muset žít i zítra, kdy starší generace už nebude. Proto se právem ptáte: Proč tak veliký pokrok lidstva – který není možné srovnávat s žádným předcházejícím historickým obdobím – v oblasti vědy a techniky; proč se ten pokrok v lidské nadvládě nad hmotou v různých aspektech obrací právě proti člověku? Právem i když s pocitem vnitřního strachu se ptáte i na to: je takový pořádek věcí možné změnit. Je to možné změnit? Právem si kladete tyto otázky. Ano, právě toto je zásadní otázka vaší generace.

„Co mám dělat, abych získal život věčný?“ Co musím udělat, aby se život – život kvetoucího lidstva – neproměnil v hřbitov nukleární smrti?

Co máme udělat, aby hřích univerzální nespravedlnosti nad námi nevládl? Hřích pokořování člověka a znevažování jeho důstojnosti bez ohledu na tak mnoho projevů, které naopak potvrzují všechna lidská práva? Co musíme udělat? A dále: Dokážeme to udělat?

Odpověď je naděj sama: Vy jste schopní to všechno udělat. Před deseti roky, v roce 2000 v Římě, popírajíc to, co každý dospělý obvykle říkává o mladých, s přehledem a soucitem, zvolal: V mé době! Papež řekl: vy jste dorostli tomu času ve kterém žijete.

Matka Ježíšova Maria nám pomáhá, abychom odpovídali na tyto otázky velkodušně, jak to Ona sama dělala během celého svého života, pomáhá nám, abychom změnili tu řeku životního selhávání, povzbuzováni Ježíšovým požadavkem: Jdi, prodej, daruj, přijď a následuj mne“ na: přicházím, tady jsem, jdu za Tebou, vezmi mne za ruku, připoutej mne pevně k sobě, nechci Tě opustit. Prodám všechno, všeho se zřeknu, už nechci modly ve svém srdci, ve své garáži, ve svém pokoji, rozbiju počítač a koupím si jiný až teprve, když pochopím, že je to jenom předmět a ne můj pán, že počítač je jenom možnost komunikace dobroty a ne jed pro moje srdce a čistotu života. Svůj život udělám darem pro někoho. Pár, který vytváříme nikdy nebude dvě srdce a jeden chlív, ale dvě srdce a jeden domov, dvě srdce a celý svět.

Každý den se vracím k Tobě, Maria. Vezmi mne za ruku, nenechávej mne na schodech klubu opilého, protože jsem zase zabloudil na špatnou cestu a přestal jsem následovat Ježíše. Maria, dej, ať Tě následuji, jdu za Tebou. Sleduji tě krok za krokem, každý den, ať jdu za Tebou jako pes, nepouštím Tě z očí. Jdu se svým spacákem kamkoli chceš, abych šel. Nechci už ztratit krásu Tvých očí a dobrotu Tvého srdce, Tvůj jasný a čistý pohled na život, krásu Tvého srdce… Rozhodněte se v těchto dnech dát Ježíšovi vlastní mládí. On to udělal. Daroval je Bohu a získal nový život. Následujme Ho v tom velikém daru, který Ježíš sám dává lidstvu. Nikdo si ho neváží, nikdo ho nepodpírá, ale On přesto jde přímo k cíly, kde Ho čeká Bůh Otec a stále doufá, že v Něm najde všechny lidi, které Bůh miluje…

 

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.

`