Výročí smrti fra Leonarda Oreče

Other languages: English, Čeština, Deutsch, Hrvatski, Italiano

V neděli 21. 1. 2007 se naplnilo pět roků od smrti bývalého medžugorského faráře a zakladatele humanitárně náboženské organizace „Međugorje-Mir“, dr. fra Leonarda Oreče.

Ve farním kostele sv. Jakova v Medžugorji se toho dne večer v 18 hodin slavila za něj mše svatá. Předsedal jí fra Ivan Landeka, bývalý mnohaletý medžugorský farář a nynější předseda organizace „Međugorje-Mir“, který v těchto funkcích nahradil fra Leonarda Oreče. Spolu s fra Landekou koncelebroval současný medžugorský farář fra Ivan Sesar.

Fra Leonard byl na službě v Medžugorji v letech 1988 až 1991 a v tom období byl asi rok v Medžugorji jako farář. V tom čase po sobě zanechal nesmazatelné stopy jako moudrý a zkušený kněz a horlivý šiřitel poselství Panny Marie o míru a usmíření. V srdci a mysli se zrodily mnohé plány, která se třeba až později uskutečňovaly.

V období těžké situace pro náš národ, během války v roce 1992 založil i humanitární sdružení „Međugorje-Mir“ ve Splitu. Toto sdružení předalo desetitisíce tun humanitární pomoci našemu národu během vlastenecké války a pokračuje v tom až do dnes. Fra Leonard pracoval též na duchovní obnově lidí raněných válečnými událostmi a v souladu s Mariinými poselstvími míru a usmíření spojoval národy a náboženství.

Od r. 1997 působil v Generální kurii františkánského řádu v Římě. V té službě byl až do července 2001, kdy ho postihla těžká nemoc, a to právě v těch dnech, kdy slavil svoji Zlatou mši svatou – 50 roků kněžství.

Duchovní poselství Fra Leonarda Oreče

Dne 14.1.2002 fra Leonard Oreč v nemocnici Dubrava v Záhřebu, těžce nemocný, na smrtelné posteli, vědom si brzkého odchodu k Pánu, předal svým spolupracovníkům z duchovně humanitární organizace „Međugorje-Mir“ své duchovní poselství pro bratry, bližní a přátele:

„Když jsem přišel z Říma do Záhřebu, prosil jsem Boha, ne za uzdravení, zvláště ne za zázračné uzdravení, ale abych přijal jeho vůli. „Otče náš, buď vůle Tvá“, ale i „Otče můj, je-li možné, odejmi odemne tento kalich!“ Protože já neprosím za sebe a nechci zázraky z jednoho místa. A prosil jsem i jestli nemoc bude trvat dlouho, dej mi , Bože, abych necítil bolesti.

Ten zázrak se skutečně děje. Dívám se a slyším o tom množství modliteb za mne a vidím odezvu zhůry, že všechny ty modlitby skutečně prospívají, protože nemám bolesti a spánek je dobrý… a věřím ne jen za sebe, ale i za všechny ty, kteří prožívají utrpení jaké mám já. A kdyby někdo i jinak vykládal tyto události, domnívám se, že by neměl pravdu.

I nadále stojím za tím „O zdraví bojuji, ale smrti se nebojím.“ A ať vás to nezklame, já budu prosit sestřičku smrt, aby neotálela. Nejsem už schopen psát duchovní poselství. Moje poselství všem, jak bratřím františkánům, tak přátelům mým a přátelům Medžugorje po celém světě, je totéž co mi zanechal můj zesnulý otec: „Věř dále vírou, kterou jsi věřil. K Bohu se dále modli, jak jsi se modlil a dělej dále práci, kterou jsi dělal.

Toho jsem se snažil držet, a doporučuji to i druhým.

Na přímluvu Královny Míru ať vám všem požehná Otec, Syn a Duch Svatý. Amen.

 

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.

`