Interview: The MacFarlane-Barrow Family

Other languages: English, Čeština, Hrvatski

V říjnu 2004, Magnus MacFarlane-Barrow a jeho sestra Ruth Black byli v Medžugorji se skupinou poutníků ze Skotska. Rozhovor s nimi pro Rádio «Mir» Medžugorje vedla Višnja Spajić.

Povzbuzena mariánskými zjeveními v Medžugorji, rodina MacFarlane-Barrow ze Skotska založila centrum pro duchovní cvičení «Craig Lodge House» a modlitební skupinu «Craig Lodge Community» (http://www.craiglodge.org), jakož i humanitární organizaci «Scottish International Relief» která prostřednictvím projektu «Mary’s Meals» školním dětem v Africe, Asii a Jižní Americe zajišťuje každý den vyřené jídlo (http://www.sircharity.org).

Višnja Spajić: Drahý Magnusi, drahá Ruth, vy jste mnohem víc než poutníci. Vy jste věřící, kteří projevili svojí víru skutky. Můžete nám k tomu něco říci?

Ruth Black: Poprvé jsme přišli do Medžugorje po vánocích 1982, protože jsme si něco přečetli v našich novinách ve Skotsku. Byl to opravdu jen jeden řádek, který říkal, že se Panna Maria zjevuje dětem v Hercegovině. Nebylo ani uvedeno jméno místa. Vždycky nás zajímaly Lurdy a Fatima, a tak když jsme četli, že se tato zjevení dějí v současnosti, hned jsme hluboce zatoužili jít a osobně to vidět. Přesvědčili jsme rodiče, aby nás pustili.

Ve skupině nás bylo deset: dva moji bratři, moji příbuzní, já… Přijeli jsme a hned jsme uvěřili. Víra lidí byla tak viditelná, že jsme věděli, že je všechno pravda.

V těch dnech nebylo mnoho návštěvníků a fra Slavko nás ubytoval v rodině svojí sestry Sofie. Její děti byly v našich letech a my jsme slyšeli od nich medžugorský příběh. Svědectví těch pohostinných i poctivých lidí, nás ještě více utvrdilo ve víře. Ten pobyt v Medžugorji nás hluboce dojal a proměnil náš život. Bylo to potvrzení pravdy o naší víře, potvrzení existence nebe, pekla a těch skutečností. I když je tento svět krásný, není všechno. To jsme si odnášeli sebou domů.

Co se stalo potom?

Magnus: Po našem návratu z toho prvního putování, byli naši rodiče velmi udiveni, protože na nás viděli velikou změnu: každý večer jsme se modlili růženec, postili jsme se… Jako i mnozí druzí lidé, mysleli jsme, že ta zjevení budou trvat jen krátce a proto jsme chtěli, aby se sem i naši rodiče co nejdříve dostali. Přijeli a byli dojati jako my a tak se jednoho dne rozhodli přenechat Bohu svůj hotel a změnili ho na centrum pro duchovní cvičení. Začali jsme zvát lidi z celého Skotska a mluvili jsme s nimi o medžugorských poselstvích. Naše diecéze nás velmi podporuje. V domě máme Nejsvětější svátost, každou neděli mši svatou. A přichází mnoho různých osobností, které tu vedou duchovní cvičení.

Jaké jsou nyní plody těch duchovních cvičení?

Magnus: Mnozí, kteří přišli na duchovní cvičení založili modlitební skupiny ve svých farnostech. Mnozí i přišli do Medžugorje, aby vše sami zažili. Během let se vytvořilo malé společenství, které chce jít cestou na kterou nás vede Panna Maria. Někteří z nás tu žijí se svými rodinami, jiní, kteří nežijí v manželství přicházejí, aby v komunitě prožili rok a potom vykonávají různé služby pro ty, kteří se účastní duchovních cvičení. Chceme jít tou cestou společně.

Založili jste i humanitární organizaci «Scottish International Relief»…

Magnus: To jsme vůbec neplánovali. Když jsme v r.1992 viděli, jak tady lidé trpí, chtěli jsme se pokusit přivést kamion humanitární pomoci pro uprchlíky. Lidi, kteří k nám přicházeli na duchovní cvičení, jsme žádali, aby nám donesli základní věci:

Šaty, jídlo, léky, a to jsme přivezli sem. Vrátili jsme se domů a mysleli jsme si, že jsme splnili svůj úkol, ale Bůh měl zcela jiný plán: ve Skotsku nás očekávaly mnohé další věci, které lidi mezitím nahromadily, a tak jsme se rozhodli, že v tom budeme pokračovat dokud lidé budou dávat. Někdo nám daroval veliký kamion a já jsem ho začal řídit. Přiváželi jsme léky do Mostaru a na různá místa v Bosně. Do Východní Evropy jsme dovezli pomoc za deset milionu. Cítili jsme, že máme pomáhat i v dalších zemích. V Rumunsku pracujeme s opuštěnými dětmi nakaženými AIDSem. Mnoho děláme i v Africe a Latinské Americe.

«Mariiny obědy» (“Mary’s Meals”) zajišťují 11 000 jídel pro děti. Je to snadné?

Magnus: Svým způsobem je. «Mariiny obědy» jsou projektem Panny Marie od samotného počátku a ona se o ně stará. Všechno začalo v roce 2002. Když zavládl hlad v Malavii, tehdy jsme začali vydávat obědy 200 sirotkům v jedné škole. S pomocí Panny Marie teď sytíme každý den 11 000 dětí. Lidé pomáhají, zvláště s akcí «Mariiny obědy». Dnes za asi 10 dolarů můžeme krmit jedno dítě v Malavii po celý školní rok. Lidé pomáhají různým způsobem. To se nejedná jen o finanční příspěvky. Velmi důležitou součástí toho je pomoc dobrovolníků. «Mariiny obědy» se skládají z mnoha drobných darů lásky. Působí mi velké štěstí, když se mohu setkávat s lidmi, kterým pomáháme. Často mám povinnost předávat jejich vděčnost všem těm, kteří dělají tolik ve Skotsku, Americe, Austrálii, na Novém Zélandě…

Nedávno jsme se setkali s jednou takovou typickou rodinou, které pomáhají «Mariiny obědy»: Žena samoživitelka, vychovává čtyři děti. «Mariiny obědy», které dostávají v blízké škole, jsou pro ně jediným jídlem za celý den. Předtím, děti nemohly chodit do školy.

My můžeme dávat jenom to, co dostáváme od Boha. Na prvním místě je to modlitba, život v náručí Církve, a teprve potom můžeme rozdávat. Nerozhodli jsme sami, že budeme dělat všechno toto. Byli jsme k tomuto dílu zvláštním způsobem pozváni. Děkujeme Bohu, že nás malým způsobem zahrnuje do svého plánu.

Ruth: Jsme součástí modlitebního společenství. Když nejsme přítomní, jako například, když odjedeme do Malavi, členové našeho společenství a naše rodina zůstávají doma, modlí se a přimlouvají za nás, to nám dává ohromnou sílu. Je to veliká čest tohle dělat a sloužit tak chudým. Svým skromným způsobem za to stále Bohu děkujeme.

Co pro vás znamená víra, Evangelium, Medžugorje?

Magnus: Víra, Evangelium a Medžugorje jsou v centru našeho života, našeho rodinného života. To je pro nás nejdůležitější. Počátkem všeho je modlitba a život podle Mariiných poselství. Nejedná se o to, aby se někam šlo a něco se dělalo. Ale, aby se každý den dělalo to, co Panna Maria od nás žádá. Potom nás možná Pán povolá, abychom dělali i něco jiného.

Když je vám 36 a 42 roků, máte čtyři a pět dětí… Myslíte, že je možné říci, že jste mimořádné rodiny?

Ruth: Ano, lidé se domnívají, že jsme zcela mimořádní! Ve Skotsku žije jenom malé procento katolíků. My jsme vychovaní jako katolická rodina a jsme možná zvyklí, že jsme jiní než naši přátelé.

Můj muž byl ve skupině, která přijela do Medžugorje a vždycky jsme si přáli mít velkou rodinu.

Magnus: Se svojí ženou jsem se setkal, když jsem vezl humanitární pomoc během války. Ona sdílí moji víru. Nerozhodli jsme se mít děti proto, abychom dávali někomu příklad. Děti máme z lásky. Ve vesnici ve které žijeme měly rodiny nejvíce dvě děti a já si všímám, že teď už je několik rodin se čtyřmi a dokonce pěti dětmi. Myslím, že někteří k tomu našli odvahu, když viděli rodinu mé sestry.

Jak vidíte rodinu budoucnosti?

Ruth: Je velikou pomocí být členem modlitebního společenství. Na rodinný život je kladen veliký tlak. Masmedia děti stále bombardují myšlenkami, které neodpovídají učení naší víry. Stále více vnímám důležitost života ve společenství s lidmi stejné víry. Snad nejvíce v době, kdy děti nechtějí poslouchat své rodiče. Potom mohou dostat stejné poučení od lidí, kterých si váží ve společenství. Modlitba je klíč všeho.

Magnus: Nic není důležitější než každodenní rodinná modlitba.

 


Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.