Spolupracovnice Rita vzpomíná na fra Slavka Barbariće

Other languages: English, Čeština, Hrvatski

Rita Falsetto, mnohaletá spolupracovnice fra Slavka Barbariće, strávila řadu let v Medžugorji skrytou,ale užitečnou prací ve službě Svatyně. Několik dnů před jejím návratem do USAs ní fra Dario Dodig natočil následující rozhovor.

Fra D.: Důvodem našeho rozhovoru, Rito, je váš pobyt v Medžugorji a pomoc farnímu společenství a Svatyni, ale zvláště zesnulému fra Slavku Barbarićovi, kterému jste byla k ruce.Mohla byste nám na počátku rozhovoru říci, jak jste se dozvěděla o Medžugorji a co se tehdy stalo ve vašem životě?

Rita: Slyšela jsem o Medžugorji na počátku osmdesátých let - a protože jsem věděla, že moje matka vždycky ráda jezdila na poutě - rozhodla jsem se, že jí navrhnu, aby jela na toto místo. Nemyslela jsem na to, že bych sama měla jet, nýbrž jen na to, aby ona odjela. Ona tedy odjela do Medžugorje a přivezla mi růženec a nějaké modlitební knížky.

Začala jsem se modlit. Tehdy jsem slyšela, že tady vznikla válka. Protože jsem pracovala v sociální oblasti, rozhodla jsme se, že se pokusím udělat něco pro lidi, kteří zde trpěli. Navázala jsem spojení s jednou organizací, která sem měla jet a pracovat s oběťmi znásilnění. Připravovali jsme se na odjezd, ale pak se zjistilo, že nebudou ty peníze, které nám stát měl dát. Tehdy jsem se rozhodla, že pojedu sama. A skutečně jsem přijela. Několik humanitárních organizací mělo sídlo v Medžugorji. Hovořila jsem s nimi a začala jsem pracovat jako dobrovolnice. Vozili jsme konvoje s léky a potravinami do Sarajeva a do Bosny.

V té době jsem myslela, že zůstanu nějakých šest měsíců. V té době jsem se seznámila s Milonou von Habsburg, která spolupracovala s fra Slavkem Barbarićem. Ptala se mne, jestli bych mohla pomoci fra Slavkovi s nějakými novými projekty. Milona se seznámila s chlapcem a připravovala se na manželství, ale věděla, že fra Slavko potřebuje pomoc. Řekla jsem jí: Proč ne?! Tehdy jsem opravdu nevěděla, co to bude znamenat, ale řekla jsem, že opravdu udělám pro fra Slavka, co budu moci. Tak to pro mne zde v Medžugorji začalo. To bylo v roce 1993 a 1994.

Fra D.: Byla ta první pomoc Medžugorji spojena s medžugorskými událostmi a s tím, co vám matka přivezla z poutě?

Rita:V té době jsem na to tak nemyslila, ale pravděpodobně to tak bylo. Ano.

Fra D.: Boží prozřetelnost?

Rita: Pravděpodobně, ale tehdy jsem tak neuvažovala.

Fra D.: Zůstala jste hned v Medžugorji? Nebylo to pro vás těžké?Rita: Ano, rozhodla jsem se zůstat zde a pomáhat fra Slavkovi s novým projektem Majčina sela. Zpočátku to bylo těžké, protože jsem nevěděla, co si fra Slavko přeje. Něco mi řekl o Majčinu selu a já měla jen nějaké neurčité představy...

Fra D.: Co můžete říci o svých zkušenostech z Medžugorjem za tu dobu, co jste zde?

Rita: Když jsem sem přijela, bylo to ze zcela humanitárních důvodů. Když jsem začala pracovat s fra Slavkem, začala jsem se více modlit, chodit na večerní program, na růženec, na Podbrdo i na Križevac. Jak plynul čas, můj duchovní život se prohluboval a sílil. Naučila jsem se mnohé ze své katolické víry. Hodně jsem se naučila od fra Slavka, hlavně když jsem ho sledovala, když jsem byla přítomná při klanění, a obecně, když jsem se více modlila. Jak všichni víme, žil vše, co říkal o poselstvích Panny Marie. Žil půst, modlitbu, obrácení, byl živý příklad, jak žít Mariina poselství. Přitom jsem poznávala Boha a Pannu Marii, překrásné zvyky katolické víry. Můj život v Medžugorji za těch osm roků, sedm vedle fra Slavka, znamenal mnoho práce, také mnoho práce s poutníky.

Fra D.: Mohla byste uvést nějaký z těch zážitků ať osobních nebo ze setkání s poutníky?

Rita: Za ty roky zde jsem pochopila, že jedním z nejlepších plodů Medžugorje je zpověď. Vzpomínám si na jedno mimořádné setkání s jedním poutníkem, devadesátidevítiletým Američanem. Přijel sem do Medžugorje jen proto, aby se vyzpovídal. V Americe slyšel o Medžugorji, byl velmi nemocný, ale rozhodl se přijet sem ke zpovědi. Paní, která ho sem přivezla, mne požádala, abych poprosila fra Slavka, jestli by nemohl přijít do domu, kde ten člověk byl ubytován a vyzpovídat ho. Byl příliš slabý, aby přišel do kostela. Přišli jsme s fra Slavkem za ním a fra Slavko s ním hovořil. Bylo překrásné vidět toho člověka, který se doslova zamiloval do Medžugorje jen proto, že slyšel, jak se člověk zde může krásně vyzpovídat. Fra Slavko ho vyzpovídal, ten člověk se vrátil do Ameriky a zemřel o několik dnů nebo týdnů později. Jak léta jdou, vidím stále více krásu a důležitost zpovědi v Medžugorji. Mnozí lidé mi říkají, že přijeli do Medžugorje a vyzpovídali se po 30 nebo 40 letech. To jim úplně mění život.

Fra D.: Rito, dá se říci, že jste byla v určitém ohledu fra Slavkova pravá ruka. Bůh si vzal fra Slavka k sobě. Jak jste to v tu chvíli prožívala?

Rita: Byla jsem přítomna, když fra Slavko zemřel. Viděla jsem, jak se pomalu sklání k zemi. Běžela jsem k němu a dívala jsem se na něj, jak lapá po dechu. Nevěděla jsem, co dělat, jenom mi bylo jasné, že je to pravděpodobně srdeční záchvat. Přirozeně jsem začala křičet a volat o pomoc. Fra Slavko zemřel velmi rychle, trvalo to nějakých 30 nebo 35 sekund. Když zemřel, říkala jsem si, že bych měla plakat a být velmi smutná. To je těžké vysvětlit. V tom okamžiku mne obklopil takový veliký a mocný mír a já jsem věděla, že všechno bude v pořádku. Jenom jsem věděla, že to takto mělo být. Když tam fra Slavko ležel, přišel lékař a hledal mu tep. Řekl, že odešel. Najednou fra Slavko pozvedl hlavu, otevřel oči, vydechl naposled a spustil hlavu. Lékař i já jsme na to hleděli překvapeně a věděli jsme, že je to konec. Nesli jsme ho dolů z kopce. Bylo velmi kluzko. Myslím, že ten sestup trval hodinu. Fra Svetozar nám přišel naproti k čtvrtému zastavení. Dal fra Slavkovi poslední pomazání. Pak jsme ho uložili do sanitky.

Fra D.: Jak jste prožívala spolupráci s fra Slavkem a jaký na to máte názor teď, rok po jeho odchodu?

Rita: Při práci s fra Slavkem jsem si toho mnoho povšimla. Myslím, že mu Panna Maria dala jeden velmi zvláštní dar: Když byl někdo v jeho blízkosti, měl dojem, že je jediný na světě. Srovnala bych to s klaněním: jsi s Ježíšem a cítíš, že jsi velmi mimořádný, nejdůležitější člověk, i když kolem tebe mohou být stovky jiných. Fra Slavko mohl mluvit s pěti, šesti lidmi, ale jedním pohledem ti řekl, že ty jsi jediný. Měl dar, že při řeči s tolika lidmi - každému jednotlivě daroval, co v tu chvíli potřeboval. Uměl být matka, otec, bratr, sestra, jestli to ta osoba potřebovala, aby se jí zhojily rány. Opravdu věřím, že fra Slavko byl příklad, skutečný učedník Panny Marie. Jí se odevzdal a Ona ho využívala jako nástroj pro spasení duší. Skutečně na mne velmi působilo, jak byl fra Slavko pevný a vyvážený ve všem. Všechno, co dělal, dělal s láskou. Dokonce i když se na někoho zlobil, když někoho káral, bylo to s láskou.

Opravdu věřím, že ti, kteří byli ve styku s fra Slavkem zde v Medžugorji, dostali něco z Boží lásky, z nebe. Každý den děkuji Bohu a Panně Marii za dar fra Slavka v mém životě. V těch letech jsem nechápala, jaký to byl dar.

Fra D.: Máte nějaký vzkaz?

Rita: Chtěla bych dodat lidem odvahu, aby přijeli do Medžugorje, aby otevřeli srdce Boží lásce, Panně Marii, i když mohou mít pocit, že jsou bezcenní, že mají problémy... Chci poděkovat všem zde v Medžugorji a celé této zemi, že mi dali šanci, abych se s nimi dělila o čas a místo. A neustupujte od Boha, protože On nikdy neustoupí od vás.

Fra D.: Rito, díky vám za vaši nesobeckost v této Mariině škole. Říkala jste mi, že se brzy vrátíte domů, přeji vám šťastnou cestu a ať vás provází přímluva naší nebeské Matky, Královny míru!

 


Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.