O Medžugorji s biskupem Hnilicou

Other languages: English, Čeština, Hrvatski, Italiano

Úvod

Toto interviuw připravila Marie Czernin pro německý katolický měsíčník PUR. Zveřejněno bylo v prosinci 2004. Tento časopis dostávají všichni biskupové Německa. Vydává ho dvojice novinářů - dvojčata Bernhard a Martin Mullerovi. Jsou hluboce oddáni fatimským zjevením odkud pramení i idea vydávat tento měsíčník.

Měli jsme několik sporů v redakci o vedení tohoto interviuw, protože celá otázka Medžugorja je poněkud kontraverzní. Ale přesto jsme se rozhodli toto interview připravit, protože si přejeme, aby naši čtenáři měli příležitost se seznámit se vším, co bylo řečeno ve světě, a v tomto konkrétním případě, v Německu. Jsme přesvědčeni, že slova biskupa Hnilici, která zveřejňujeme v plném znění, budou pro naše čtenáře zajímavá. Tato slova říkají samy o sobě všechno. Tento článek nechce být projevem na podporu Medžugorje ze strany našeho časopisu, ale naopak je rozhodnutím dát našim čtenářům konkrétní informace o tom, co lidé, včetně papeže, říkají, nebo říkají, že řekl někdo druhý, o medžugorských zjeveních a jejich plodech. Tento článek navazuje na dva další články o Medžugorji, které byly zveřejněny v říjnu v novinách italské biskupské konference «Avvenire», která se vyjadřuje pozitivně o Medžugorji. Jeden ze jmenovaných článků hovoří o tom, že italské jednotky UN umístěné v Sarajevu jely na pouť do Medžugorje, aby poděkovaly Královně míru za ochranu v době své mírové mise v Bosně. Druhý článek, zveřejněný 15. 10. 2004, jehož autorem je Alessandro Fo, profesor latinské literatury na univerzitě v Sieně, hovoří o autorově obrácení, které je plodem poutí do Medžugorje. Skutečnost, že noviny italské biskupské konference věnují medžugorským událostem tolik prostoru je zajímavá i pro nás. Proto jsme poslali Marii Czernin, aby se zeptala biskupa Hnilici - dlouhodobého přítele papeže Jana Pavla II., který žije v Římě od r. 1950, kdy emigroval ze Slovenska, jestli papež někdy nějak komentoval Medžugorje a jestli ano, potom jak se k medžugorským událostem vyjádřil. (Poznámka vydavetele PUR).

O Medžugorji s biskupem Hnilicou

Marie Czernin: Biskupe Hnilico, vy jste ztrávil hodně času s papežem Janem Pavlem II. a mnohokrát jste se s ním setkal v soukromí - například jste ho navštívil v nemocnici v Gemelli, krátce po atentátu 13. 5. 1981. Hovořil jste s papežem někdy o Medžugorji?

Biskup Pavel Hnilica - Jednou jsem navštívil Svatého otce, to bylo v roce 1984, obědvali jsme v Castel Gandolfu, v jeho letní rezidenci, a já mu vyprávěl o zasvěcení Ruska Neposkvrněnému Srdci Panny Marie, které jsem vykonal v moskevské katedrále Nanebevzetí 24. 3. toho roku, jak to žádala Panna Maria ve Fatimě. Když jsem Svatému otci řekl o těch událostech, byl velmi dojatý a řekl: "To tě tam Panna Maria sama přivedla." Odpověděl jsem: "Ne, Svatý otče. Ona mne nesla ve svém náručí!" A potom se mne zeptal, co si já myslím o Medžugorji, jestli jsem již navštívil to místo. Odpověděl jsem mu, že mi oficiální představitelé Vatikánu nezakázali jet, ale radili mi, abych tam přesto nejezdil. Papež se na mne podíval a řekl: "Jeď do Medžugorje inkognito. Tak jako jsi jel do Moskvy. Kdo ti v tom může bránit?" Papež mne oficiálně nepověřil, abych tam jel, ale našel jiné řešení. Papež pokračoval ve svém výkladu a ukázal mi knihu o Medžugorji, kterou napsal René Laurentin. Začal z ní číst několik úryvků a zdůraznil, že medžugorská poselství mají úzký vztah k poselstvím z Fatimy. "Podívej, Medžugorje je pokračování, prodloužená ruka, Fatimy. Panna Maria se zjevuje v komunistických zemích prvořadě kvůli problémům, které vycházejí z Ruska", řekl papež, který to již přijal jako misi svého pontifikátu. Po tom rozhovoru s papežem jsem navštívil Medžugorje třikrát nebo čtyřikrát incognito. Ale bývalý biskup mostarsko-duvanský, Pavao Žanić, mi napsal dopis, v němž se vyjadřoval, že si přeje, abych Medžugorje již nenavštěvoval. Pokud to nebudu respektovat, že napíše samotnému Svatému otci. Vypadá to, že ho někdo informoval o mé návštěvě. Ale já jsem neměl žádný důvod se Svatého otce bát.

Měl jste další příležitost hovořit s papežem o Medžugorji?

Biskup Pavel Hnilica - Ano, podruhé jsme hovořili o Medžugorji 1. 8. 1988. Skupina lékařů z Milána, kteří vyšetřovali vizionáře přišla na návštěvu k papežovi do Castel Gandolfo. Jeden z lékařů připomenul, jak jim mostarský biskup ztěžoval práci. Papež řekl: "Protože on je biskupem v té oblasti, musíte k němu mít úctu." Potom pokračoval srdečným tónem: "Ale on se bude zodpovídat před Bohem pokud nepostupoval správně". Potom se papež na okamžik zamyslel a řekl: "Dnešní svět ztratil cit pro nadpřirozeno; jinými slovy, pocit Boha. Ale mnozí lidé znovu objevují ten cit v Medžugorji skrze modlitbu, půst a svátosti".

To je pro mne osobně nejsilnější a explicitní svědectví o Medžugorji. Co bylo zvláště a hluboce působivé je, že přítomní doktoři prohlásili "Non constat de supernaturalitate». Papež dlouho před tím uznal, že se nadpřirozené události v Medžugorji dějí. Z mnoha pramenů, byl papež přesvědčen, že je možné na tom místě zakusit Boha.

Je možné, že by mnoho z toho co se děje v Medžugorji mohlo být vymyšleno?

Biskup Pavel Hnilica - Před několika roky se konalo setkání mladých v Marienfriedu, i já jsem tam byl pozván. Během tohoto setkání se mne novinář zeptal: "Biskupe, copak vy nevěříte, že je všechno to, co se děje v Medžugorji od ďábla?" Odpověděl jsem: "Já jsem Jezuita. Svatý Ignác nás učil, jak musíme umět rozlišovat duchy, ale také nás učil, že každá událost může mít trojí odlišný původ: lidský, Božský, nebo ďábelský". Na závěr souhlasil se mnou, že to, co se děje v Medžugorji je nemožné vysvětlit z lidského pohledu. Skutečností je, že každým rokem jsou normální mladí lidé, a to tisíce, přitahováni, a spěchají, aby se usmířili s Bohem. Medžugorje je již nazýváno "zpovědnice světa", protože jako fenomén, ani Lurdy ani Fatima, nedokázaly aby takové množství lidu chodilo ke zpovědi. Co se děje při zpovědi? Kněz osvobozuje hříšníka od ďábla. Tehdy jsem tomu novináři odpověděl: "Rozhodně, satan je schopný mnohého, ale jednoho rozhodně ne. Je možné, aby satan povzbuzoval lidi ke zpovědi? Aby se tedy osvobodili právě od něj samotného?" Přítomní novináři se zasmáli, protože pochopili, co jsem chtěl říci. Proto jediný možný důvod zůstává v Bohu. Později jsem o tomto rozhovoru vyprávěl i Svatému otci.

Jak byste zhrnul poselství Medžugorje? V čem se tato poselství odlišují od lurdských nebo fatimských?

Biskup Pavel Hnilica - Na všech třech poutních místech nás Panna Maria vyzývá k pokání, odpuštění a k modlitbě. V tomto ohledu se všechnna tři zjevení shodují. Přitom rozdíl je, že medžugorská zjevení trvají již 23 roků. Intenzita pokračování nadpřirozeného nekolísá a neupadá po všechny ty roky a výsledkem je, že se zde obrací ještě větší počet intelektuálů.

Někteří nepřipouštějí možnost pravosti poselství z Medžugorje, protože vypukla válka v těchto krajích, což vedlo k tomu, že se národy obrátily jeden proti druhému. Což to není místo míru a ne konfliktu? Biskup Pavel Hnilica - V roce 1991, deset let po hlavním poselství: "Mír, mír, mír jenom mír, když vypukla válka v Chorvatsku, ještě jednou jsem se sešel s papežem a on se mne zeptal: "Jak je možné vysvětlovat zjevení při válce v Bosně?" Opravdu, válka byla strašná... Odpověděl jsem: "Vypadá to, že jsme ve stejné situaci jako ve Fatimě. Kdyby se Rusko hned zasvětilo Neposkvrněnému Srdci Mariinu, mohli jsme se vyhnout Druhé světové válce a šíření komunizmu a ateizmu. Svatý otče, hned jak vy jste zasvětil Rusko Neposkvrněnému Srdci Mariinu v roce 1984, stalo se v Rusku mnoho změn, tak začal pád komunizmu. Panna Maria v Medžugorji začala upozorněním, že nastane válka, jestliže se neorátíme. Nikdo ta poselství nebral vážně. Možná, kdyby byli biskupové bývalé Jugoláslávie brali tato poselství vážněji, nebylo by to došlo tak daleko - ale rozhodně by to nebylo zaručovalo definitivní uznání oficiální Církve vzhledem k tomu, že zjevení trvají až dodnes." Tehdy mi papež řekl: "Tedy zdá se, že biskup Hnilica je přesvědčen, že můj postup zasvěcení Neposkvrněnému Srdci Mariinu byl platný?" Já jsem odpověděl: "Rozhodně byl; jedinou otázkou je kolik biskupů vykonalo totéž zasvěcení v souladu se Svatým otcem."

Proč je tak důležité, jestli i ostatní biskupové vykonali totéž zasvěcení v duchu toho, co vykonal Svatý otec?

Biskup Pavel Hnilica - To vyjadřuje kolegialitu Církve, jinými slovy, jednota biskupů s papežem, která tomu dává daleko hlubší význam. Když byl Karol Wojtyla zvolen za papeže v roce 1978, blahopřál jsem mu, ale hned jsem ho upozornil, že něco bude jeho pontifikátu chybět, jestliže nezasvětí Rusko společně se všemi biskupy. Tehdy mi řekl: "Jestli se ti podaří o tom přesvědčit biskupy, vykonám to hned zítra." Proto se mne po zasvěcení 25. března 1984 ptal, kolik biskupů se mnou koncelebrovalo? Vzhledem k tomu, že jsem mu na tu otázku nemohl odpovědět, řekl papež: "Každý biskup má připravit svoji diecézi, každý kněz své společenství, každý otec svoji rodinu, protože Panna Maria řekla, že i laici se mají zasvětit jejímu Srdci."

Kdo byl zesnulý biskup Hnilica

Mons. Pavel Mária Hnilica, S.J., titulární biskup Rusady, zesnul 8. října 2006 v časných ranních hodinách v městě Nové Hrady v České republice. Pohřeb bude 18.10. v Trnavě (Slovensko).

Mons. Hnilica byl vysvěcen na kněze 29. 9. 1950 a biskupské svěcení přijal 2. 1. 1951. Titulárním biskupem Rusady byl jmenován 13. května 1964.

Mons. Hnilica byl vysvěcen na biskupa v třiceti letech věku v tehdejším Československu. Vzhledem ke komunistickému pronásledování ho jeho biskup vysvětil tajně, a to krátce před vlastní smrtí. Žádal od něj, aby pomáhal Církvi na Východě, řekl: „Tvoje diecéze se rozkládá od Berlina do Moskvy a k Pekingu“. Hnilica ta slova přijal s velikou vážností a po celý život – mnohdy i v podmínkách riskování vlastního života – pomáhal mnohým biskupům a věřícím. V Římě později založil i náboženské sdružení „Pro Deo et Fratribus“ (Pro Boha a bratry), jejímž cílem bylo duchovně a hmotně pomáhat Církvi v zemích za Železnou oponou. Mons. Hnilica byl přesvědčen, že se vítězství Neposkvrněného Mariina Srdce ohlášené ve Fatimě může uskutečnit pouze jestli se katolická a pravoslavná Církev usmíří. Podle jeho názoru se ekumenické působení má uskutečňovat skrze skutky lásky, protože dialog může být plodný pouze v lásce.

Mons. Hnilica je známý i díky své angažovanosti pro Medžugorje. Např. 25. června 1997 podepsal spolu s Mons. Franěm Franićem, fra Tomislavem Pervanem, fra Ivanem Landekou, fra Jozem Zovkem, fra Slavkem Babarićem a fra Leonardem Orečem, list přátelům medžugorských modlitebních skupin.

 

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.

`