Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. února 2007


 

Poselství z Medžugorje, 25. února 2007 [O]

Drahé děti! V tomto postním období otevřete svá srdce Božímu milosrdenství. Nebeský Otec si přeje zbavit otroctví hříchu každého z vás. Proto, dítka, využijte toto období a skrze setkání s Bohem ve zpovědi zanechejte hříchu a rozhodněte se pro svatost. Učiňte to z lásky k Ježíšovi, který vás svojí krví všechny vykoupil, abyste vy byli šťastní a měli mír. Nezapomeňte, dítka, vaše svoboda je vaše slabost, proto sledujte moje poselství s vážností. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu.

Bůh nepřestává hledat a přitahovat člověka k sobě, aby žil v něm a našel v něm plnost blaženosti. Svoji milosrdnou lásku nám projevil, když poslal svého Syna Ježíše Krista, aby nás vykoupil a spasil svým utrpením, smrtí a vzkříšením. „Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.“ (J 3, 16)

Otevřete v této postní době svá srdce Božímu milosrdenství“ – říká nám Panna Maria. Kde jinde může člověk najít spásu a naději jestli ne v Božím milosrdenství? Můžeme se ptát: proč je těžké věřit v Boží milosrdenství? Když věříme v Boží milosrdenství vracíme se k samotným kořenům hříchu. Pro člověka je nejtěžší přiznat vlastní hříchy. Když se člověk necítí být hříšníkem, necítí ani potřebu se utíkat k Božímu milosrdenství. A na druhé straně svět a každý člověk volá po milosrdenství, po odpuštění a lásce.

V hlouby Božího srdce je touha a přání vysvobodit svoje stvoření z otroctví hříchu. Hřích je skutečností, která existuje a jejímiž následky trpíme každodenně, jako jednotlivci i jako rodiny. To, co člověk popírá a od čeho utíká, to ho nejvíce pronásleduje. Teprve, když má člověk odvahu setkat se tváří v tvář s tím, co ho bolí, za co se stydí, teprve potom začíná proces uzdravení a osvobození. To je současně pro člověka i nejtěžším krokem. Nejtěžší pro takového závislého na čemkoli, ať na drogách, ne hazardních hrách, na alkoholu, je přiznat si tu závislost. Teprve, když ji přizná, stává se vítězem, který bojuje za svobodu a začíná být svobodný.

Matka Maria, která nás vyzývala k častější svaté zpovědi, nás v tomto svém poselství vyzývá, abychom se utíkali k milosrdenství Božímu ve svátosti svaté zpovědi ve které nám Bůh ne jenom odpouští hříchy, ale dává nám sílu, abychom bojovali a vytrvali na cestě míru, svobody a obrácení.

„Vaše svoboda je vaše slabost.“ – říká nám Panna Maria. Právě prožíváme postní období, které nás upozorňuje, že jsme ještě nedošli k cíli. Svatopostní doba nám chce říci, že jsme ještě na poušti. Na poušti nejsme předem pojištění. Vždycky je možnost, že padneme, ztratíme svobodu a prodáme ji za kousek štěstí, požitku a radosti, které nám dává hřích. Bůh nám chce dát ne málo, ale všechno, sám sebe. Svoboda, kterou nám Bůh dává je dar, břemeno a zodpovědnost. V té svobodě jsme v každém okamžiku zodpovědní a nemůžeme se té zodpovědnosti zbavit.

Na této životní cestě nejsme sami, ponecháni sami sobě. Berme vážně to, co nám říká nebeská Matka, abychom se setkali s Ježíšem a šli cestou svatosti, míru a svobody.

Fra Danko Perutina
Medžugorje, 26.2.2007


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.