Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. března 2007


 

Poselství z Medžugorje, 25. března 2007 [O]

Drahé děti! Chci vám ze srdce poděkovat za vaše svatopostní odříkání. Chci vás povzbudit, abyste otevřeným srdcem i nadále žily půst. Půstem a odříkáním, dítka, budete silnější ve víře. V Bohu každodenní modlitbou naleznete pravý mír. Já jsem s vámi a nejsem unavená. Chci vás všechny odvést se sebou do ráje, proto se každodenně rozhodněte pro svatost. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.

Maria, Královna míru, nám jako matka děkuje za postní odříkání. Matka Maria nám děkuje, protože nás má ráda. Jenom srdce naplněné láskou je vděčné srdce. My bychom jí měli děkovat, že nás povzbuzuje, volá, miluje a přimlouvá se za každého z nás u svého Syna Ježíše. Ona nás volá s přáním, abychom se i nadále sebezapírali a žili půst. Mluví o tom a vyzývá nás k půstu a odříkání pro nás a kvůli nám, pro naše štěstí a radost.

„Půstem a odříkáním si, dítka, budete silnější ve víře.“ – říká nebeská Matka. Půst a odříkání si jsou nutné podmínky pro získání Boží milosti. Naše odříkání si je jako nádoba do které Bůh sype svoji milost. Blahoslavená Matka Tereza říká: „Je potřeba se vyprázdnit, aby nás Bůh mohl naplnit.“ Půst a sebezápor jsou součástí naší práce ve víře.

Bůh nás stvořil bez nás, ale nespasí nás bez nás. – říká sv. Augustin. V půstu bychom se měli sebezapírat a konat pokání, jako by spása závisela pouze na nás a modlit se tak, že naše spása a všechno ostatní závisí pouze na Bohu. Modlit se a nic si neodříkat je totéž jako stát na půli cesty. Je to totéž jako když veslujete v nějaké lodi přivázané k břehu. Nikdy se nehneme z místa dokud loď neodvážeme. My nemůžeme odstranit hřích ze svého těla a ze světa ve kterém žijeme. Ale můžeme zemřít a umírat hříchu a pak on už nemá nad námi žádnou moc. Sebezápor je umírání hříchu.

Když nám Panna Maria říká o odříkání pak nemyslí jen na tělesné pokání a odříkání, ale na duchovní pokání a odříkání. Jenom tělesné pokání a půst nestačí a mohou nás zavést k pýše, farizejizmu a formalizmu. Mohou nás zavést k dokazování vlastní síly a ne k podřizování vlastní vůle Boží vůli. Proto nám v jednom ze svých poselství Panna Maria říká: „Drahé děti, půst se vám stal zvykem, který nikdo nechce přerušit. Postěte se srdcem.“ Půst a láska jsou neoddělitelné. Nemůže se postit bez lásky ani nemůže milovat bez půstu v nejširším slova smyslu. Modlitba je také naší odpovědí na Boží lásku. Proto je půst neoddělitelný od modlitby. Půst bez modlitby je obyčejnou dietou na zhubnutí. Půst bez modlitby je kroužením okolo sebe samých. Půst obrací všechny naše duchovní síly a sílu srdce, celé naše nitro k Bohu.

Naše svatopostní období by nemělo končit se Vzkříšením. Rozhodnout se a žít půst znamená bojovat pro svobodu. Nebude mít velký smysl, když se budeme v postním období přemáhat v nějakých zlozvycích a pak v nich budeme pokračovat. Tehdy se naše odříkání může stát jen sebeklamem. Člověk může upadnout do pýchy a samolibosti a říkat sám sobě: „Jsem dobrý, dokážu to.“ Pak se postní období stává pouze jednou pauzou v té závislosti, ale v člověku se nic nezměnilo. Půst a odříkání není dokazování vlastní síly, ale podřizování vlastní vůle vůli Boží.

Nejplodnější a nejlepší odříkání je zříkání se sebe samého. A Ježíš nám říká: „Chce-li mne kdo následovat, ať se zřekne sám sebe (Mk 8,34).

Panna Maria k nám přichází a mluví ne proto, aby nám něco vzala a zbavovala nás radosti ze života, ale přeje si, abychom byli šťastní, normální a svobodní v Bohu.

Děkujme Panně Marii z celého srdce, protože Ona se námi nenechala unavit. Nepřipouštějme ani my únavu a každodenně odpovídejme na výzvy Matky Marie.

Fra Danko Perutina
Medžugorje, 26.3.2007


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.