Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. února 2008

Modlitbou a odříkáním ke svatosti


 

Poselství z Medžugorje, 25. února 2008 [O]

Drahé děti! V tomto milostiplném čase vás znovu vybízím k modlitbě a odříkání. Ať je váš den propleten malými, vroucími modlitbami za všechny ty, kteří nepoznali Boží lásku. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu.

Za těchto již téměř 27 roků mariánských zjevení jsme svědky toho, jak se Ona, jako pravá matka, stará o nás, svoje děti. Každý je pro ni důležitý a nikoho ze svého plánu nevylučuje. Chce nás všechny přivést ke svému Synu, Ježíši Kristu.

V tomto poselství nás Panna Maria upozorňuje na závažnost svatopostního období, které prožíváme. V tomto Postním období nám Bůh dává další příležitost, abychom se napravili a začali se měnit. Potřebujeme být konkrétní, protože modlitba je setkání živého a konkrétního člověka s živým a konkrétním Bohem. Žádá se od nás napravení života ve všech oblastech.

Panna Maria nám dává i prostředky, které nám pomohou v našem boji. Jsou to: modlitba a odříkání.

Ježíš je náš první učitel modlitby. Když ho učedníci žádají, aby je naučil modlit se, naučí je Otče náš. To je modlitba, která nesmí být jen vyslovováním nebo opakováním slov, ale pravé obrácení se k Otci, aby přišlo jeho království. V Otci máme všechno. Důležité je jenom naslouchat co nám Bůh říká v modlitbě a všechno ostatní nám bude přidáno. Máme být vytrvalí v modlitbě, ale i otevření Duchu Božímu, který nám dá sílu, když nebude všechno tak, jak jsme si my myslili.

A vedle Ježíše je Panna Maria naše první učitelka modlitby. Někteří lidé se ptají proč Panna Maria tak často připomíná modlitbu a vybízí nás, abychom se modlili. Tak se ptají zvláště ti, kteří se nemodlí, kteří chtějí ze všeho dělat senzaci a tak i z modlitby. To jsou ti, které ještě neovládl duch Evangelia. Ti se stále ještě sytí světskou spiritualitou.

Panna Maria nás volá k modlitbě, protože i Ona sama se modlila a zná důležitost modlitby lépe než my. Modlila se ve všech významných okamžicích svého života. Před vtělením svého Syna Ježíše Krista, při zvěstování Kristova početí i ve dnech padesátidenní před zrozením Církve, v den Těla Kristova. Ona plná milosti na Boží nabídku z nebe odpovídá celou svojí bytostí: „Jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova“ (Lk 1,38). Proto je nám Ona příklad hluboké víry a hluboké modlitby.

Druhý důležitý prostředek růstu v duchovním životě je odříkání. A to odříkání si ne kvůli odříkání samotnému, ale odříkání si pro to, aby se v nás otevřely prostory ve kterých může působit Bůh. Každé zříkání se něčeho je znamení duchovního růstu. Je třeba se nejdříve zříci toho, co je pro nás na prvním místě a není to Bůh. Mohou to být lidé, sláva, moc, peníze, lidské ohledy, my samy nebo něco dalšího. Na první místo je třeba dávat Boha. Teprve potom všechno to, čeho jsme se zřekli získává svůj pravý smysl.

V tomto milostiplném čase jsme pozváni každý den růst a to tak, že se svými modlitbami máme přimlouvat za ty, kteří ještě nepoznali Boží lásku. Jsme povoláni, abychom se modlili za opuštěné, nešťastné, zabíjené potraty, za duše v očistci. Za všechny ty, kteří potřebují modlitbu.

Ať nám v naší ušlechtilé snaze pomůže a požehná Blahoslavená Panna Maria, Královna míru.

Fra Danko Perutina ,
Medžugorje 26.2.2008


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.

`