Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. června 2009


 

Poselství z Medžugorje, 25. června 2009 [O]

Drahé děti! Radujte se se mnou, obracejte se v radosti a děkujte Bohu za dar mé přítomnosti mezi vámi. Modlete se, aby ve vašich srdcích Bůh byl v centru vašeho života a svým životem svědčte, dítka, aby každé stvoření pocítilo Boží lásku. Buďte mýma vztaženýma rukama pro každé stvoření, aby se přiblížilo Bohu lásky. Já vám žehnám svým mateřským požehnáním. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu.

Radujte se se mnou, obracejte se v radosti a děkujte Bohu

Toto poselství Panny Marie je zcela v souladu s poselstvími, které nám dává apoštol Pavel ve svých listech. Jako apoštol Pavel si i Panna Maria přeje, abychom se stále radovali, bez ustání se modlili při každé příležitosti Bohu děkovali, protože to je vůle Boží (srov. 1 Sol 5, 16-18).

Jako apoštol Pavel i Panna Maria si přeje, abychom my, Ježíšovi bratři a sestry, trávili svůj každodenní život v radosti a veselí (srov. Řím 12,12 a Kol 4,2). My křesťané žijeme jako ostatní lidé v tomto světě, ale nejsme z tohoto světa. Nežijeme jenom pozemským, ale i duchovním životem. V nás přebývá a skrze nás působí, Duch svatý, který nás skrze Ježíše Krista stále usměrňuje k Bohu Otci. My jsme povoláni, abychom se silou Ducha svatého stále měnili, produchovňovali a přibližovali se Bohu a tak stále sloužili Bohu Trojjedinému, Otci, Synu i Duchu svatému. Maria si přeje totéž co její Syn Ježíš z Nazareta, abychom se my stále posvěcovali. „Buďte svatí, neboť já jsem svatý.“(Lev 11, 44; 1 Pt 1, 15).

Posvěcení je úkolem na celý náš život

K tomu, abychom se stali svatými nestačí jen plnit zákony a předpisy, ale musíme se nejdříve obrátit, očistit od každé nečistoty, neslučitelné s Boží svatostí. Svoje posvěcení musíme chápat ne jen ve smyslu čistoty kultu, ale také ve smyslu svatosti, žité podle mnoha rodinných, společenských a hospodářských, jakož i obřadních předpisů obsažených v Písmu (srov. Lev 17 – 26). Posvěcování není čin jednoho okamžiku, ale je to úkol na celý náš život zde na zemi. Posvěcování je proces, který trvá. Naše posvěcování v okamžiku křtu teprve začalo. My ho musíme během svého pozemského života dále rozvíjet. V tom nám Bůh jistě pomůže: „Věrný je ten, který vás volá; On to také vykoná! (1 Sol 5, 24). Proto se svatými mohou nazývat jenom ti, kteří projdou zkouškami a budou mít podíl na eschatologickém království (5. moj. 7, 18-22)

Ježíš Kristus nás posvěcuje zevnitř

Na rozdíl od starozákonních obětí a bohoslužeb, které Židy očišťovali pouze zvenku (Žid 9, 11-14; 10, 10) nás věřící nového zákona Ježíš Kristus posvěcuje zevnitř. Jeho oběť na kříži nás věřící posvěcuje pravdou (J 17, 19). Umožňuje nám, abychom naplňovali pravou svatost. My jsme křesťané, a tak máme podíl zejména na životě Ježíše Krista vzkříšeného, skrze víru a křest, kterým získáváme pomazání, které přichází od Svatého (1 Kor 1, 30; Efes 2, 22), protože my jsme křtěni Duchem svatým, jak to ohlašoval Jan Křtitel (Lk 3,16; Sk 1, 5; 11, 16). Podle toho prvořadý nositel posvěcení křesťana je Duch svatý. On nás plní dary a charismaty. Jeho působení v Církvi se liší od působení Ducha Božího ve starém zákoně. Šíře a všeobecnost jeho vylévání se na nás znamená, že se po Kristově vzkříšení naplnila mesiášská doba (sk 2, 16.38). Z druhé strany je jeho příchod spojen se křtem a tajemstvím Ježíše Krista zemřelého a vzkříšeného (Sk 2, 18; 10, 47; 19, 1-7). Jeho přítomnost je trvalá. Pavel tvrdí, že my vykoupení jsme „chrámy Ducha svatého“, „chrámy Božími“ (1 Kor 6, 11.20) a že jsme s ním v pravém společenství (2 Kor 13,13). A protože my všichni, které vede Boží duch jsme synové Boží (Řím 8, 14-17), podřízeni trvalému působení Ducha (Lk 1, 15; 7,28), jsme děti Boží, které mají v sobě trvale zdroj Boží svatosti, stále máme v sobě zdroj synovství, kterým smíme volat k Bohu Abba, Oče (Gal 4,6).

To právě vzkazuje i Panna Maria těmito slovy: „Modlete se, aby ve vašich srdcích byl Bůh v centru vašeho života, a svým životem podávejte svědectví, dítka, aby každé stvoření pocítilo Boží lásku“.

Základ a vrchol našeho společného života

Panna Maria je přítomná mezi námi jako je přítomný Ježíš Kristus. Přítomnost Panny Marie můžeme nejúčinněji zažít při eucharistickém setkání s Ježíšem Kristem, při kterém slavíme památku Poslední večeře, smrti a vzkříšení, posloucháme slovo Boží a tak slovy a písněmi oslavujeme Boha. V tom je základ i vrchol našeho společného života ve kterém můžeme okusit i činorodou přítomnost Ježíšovu a činorodou přítomnost jeho Matky a všech členů společenství svatých Communio sanctorum. Maria nás vybízí, abychom svým životem svědčili o Boží lásce ke každému tvoru, právě tak jak nás k tomu vyzývá i sv. Pavel. „Radujte se v Pánu stále! Vaše dobrota ať je známá všem lidem! Pán je blízko. Nedělejte si starost o nic, ale ve všem modlitbou a prosbou s díků činěním – projevujte svoje prosby Bohu a pokoj Boží, který převyšuje veškerý rozum, bude chránit vaše srdce a vaše mysli v Kristu Ježíši. Jinak, bratři, cokoli je pravdivé, cokoli je poctivé, cokoli je spravedlivé, cokoli je čisté, cokoli je laskavé, cokoli je chvályhodné; jestli je něco ctnost, jeli něco poděkování – to ať máte v srdci! Čemukoliv jste se naučili, cokoli jste přijali a slyšeli, a cokoli jste viděli na mně, to konejte a Bůh míru bude s vámi. (Fil 4, 4-13). Stále se radujte, bez ustání se modlete! Za vše děkujte! Protože to je vůle Boží pro vás v Kristu Ježíši. Ducha nepotlačujte, proroctví nepřehlížejte! Vše prověřujte: dobré uchovejte, každého stínu zla se varujte!“ (1 Sol 5, 16-22)


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.