| ||||
Rozhovor s Mons. Brendon Comiskeyem o MedžugorjiOther languages: Čeština, Hrvatski
Datum: 20. červen 2009 Kategorie: Svědectví Již roky Mons. Brendon Comiskey, penzionovaný biskup Wexforda v Irsku, přijíždí do Medžugorje jako duchovní vedoucí poutních skupin. Jeho nedávnou pouť jsme využili k rozhovoru pro Radiostanici „Mir“ Medžugorje a pro časopis Glasnik mira. Otče biskupe, vítejte v Medžugorji. Můžete nám říci několik slov o sobě?Díky za vaše milé pozvání. Medžugorje je pro mne naprosto mimořádné místo. Mé jméno je Brandon Comiskey. Jsem irský biskup s dvojím, americkým a irským občanstvím. Narodil jsem se v roce 1935, vystudoval jsem teologii v USA, byl jsem provinciálem řádu, jsem zařazen za pomocného biskupa v Dublinu v Irsku v roce 1980 a biskupem Wexfordu na jihovýchodu Irska jsem se stal v roce 1984. Penzionován jsem byl v roce 2002. Vaše první setkání s Medžugorjem? Od koho jste získal první informace o tomto místě?V Irsku mnoho lidí mluví a píše o Medžugorji. Známá novinářka Heather Parsons, která nebyla katolička, se díky tomu co se jí stalo v Medžugorji katoličkou stala. Tím co psala, ale i svou popularitou ve státní televizi a rádiu se mnoho lidí dozvědělo o Medžugorji. Mnozí Irové, kteří již roky přijíždějí do Medžugorje podávali svědectví o svých zkušenostech, lidé byli hluboce pohnuti obráceními, uzdraveními, z různých závislostí, jako jsou alkohol, drogy a hazardní hry. Medžugorje se stalo známým místem modlitby, uzdravení. Je to místo, které nasytilo hladová srdce mnohých lidí v Irsku, zvláště srdce mladých, kteří neprojevovali mnoho zájmu o Církev a svoji víru. Všechno to vzbudilo v Irsku veliký zájem. Do Medžugorje jsem poprvé přišel na pozvání věřících a od té doby jsem přijel mnohokrát. Zpočátku jsem přijížděl třikrát ročně. Věřící přicházeli a prosili mne, abych jim dělal duchovní doprovod a já jsem vždycky rád souhlasil, protože věřím, že Bůh mluví skrze lidi. Co jste pocítil za svého prvního příjezdu do Medžugorje, co bylo pro vás povzbuzující?Já se odedávna cítím být povolán k hluboké modlitbě. Cítím se být povolán k tomu, abych se staral o duše a dnes je malá péče o duše. Musím s politováním říci, že víra začala být velmi povrchní. Dokážeme říkat, že je pro nás vztah s Bohem na prvním místě, ale já to nevidím v tom, jak lidé žijí svůj život. Pro ně je na prvním místě shoping, sledování televizních programů, hry, práce, ale jestli se podíváme kolik času si lidé opravdu dělají na to, aby nasytili svoji duši, je to zanedbatelné. Neděle, den, kdy by lidé měli být na mši svaté, je úplně ztracená pro duše a lidi protože žijí stále povrchnějším životem. Co vás vedlo k tomu, abyste se znovu vracel do Medžugorje?Vracel jsem se protože mne lidé zvali. Když lidé žádají kněze nebo biskupa, aby s nimi šel na pouť, on by měl pocítit, že ho věřící potřebují. Přirozeně, je to na knězi nebo na biskupovi jestli splní přání svých věřících… To je tedy důvodem, proč se vracím do Medžugorje. Když mne požádají, abych s nimi jel do Lurd, pojedu s nimi do Lurd, když mne požádají, abych s nimi jel do Fatimy, pojedu s nimi do Fatimi. Všechno jsou to svatá a požehnaná místa. Říkáte, že jste přijel na žádost svých věřících. Ale co to pro vás osobně znamená putovat ke Královně míru?Irové Medžugorje přímo milují! To o čem se nejčastěji zmiňují, je pocit míru a krása krajiny, pohostinnost místních lidí. To všechno dělá Medžugorje místem zvláštním, odlišným od ostatních. Místní lidé, alespoň ty se kterými jsme se setkali, věří v poselství Královny míru a žijí ta poselství. Naši průvodci jsou tak upřímní, když hovoří o Medžugorje a o Panně Marii, Královně míru, což zanechává na člověka hluboký dojem. Vidím, že lidé v Medžugorji žijí Mariina poselství, a to mi říká mnoho. Co si myslíte o poselstvích Královny míru, ve kterých se prvořadě zdůrazňuje modlitba, Eucharistie, zpověď, Písmo svaté, mír…?Ta poselství představují různé dimenze, ale přitom jsou v srdci Církve. Tady není nic nového, i to je dobré znamení. Eucharistie společně s klaněním, je součástí Církve. V Medžugorje se to všechno více a silněji žije a vypadá to skutečněji. Svátost pokání je zde mimořádná. Medžugorje je známé svátostí pokání a každým rokem je stále více lidí osloveno touto svátostí, mnozí se tak vracejí k víře. Myslím, že každý kněz zde měl hluboký zážitek v této oblasti. Vydávají o tom svědectví. Ke zpovědi přišla osoba, která se nevyzpovídala již dvacet roků. Byla velmi nešťastná a obklopená hříchem. A proběhla zpověď. V jednom okamžiku se život toho člověka úplně změnil, protože se ho dotkl Bůh. To je mimořádné. Mladí lidé, kteří přijíždějí do Medžugorje zde poprvé prožívají Církev zvláštním způsobem. Doma nemají žádný velký zájem o Církev, ale když přijdou na toto místo, otevřou se jim oči a zažijí obrácení. Nakolik je Medžugorje dnes potřebné pro svět?v Medžugorji se setkáte s lidmi s Čile, Japonska, Malaizie, Německa, Irska, Anglie, Skotska, ze všech států USA…, skutečně ze všech končin zeměkoule. To je důkaz, že je Medžugorje poselstvím pro celý svět. Podivuhodná jsou ta zcela prostá Medžugorská poselství. Napadne tě, to poselství není nic mimořádného, ale zvláštní je ten způsob, kterým je prožíváme, jak je přijímáme a nejdůležitější ze všeho je milost a síla Boží v poselstvích. Při rozhovoru jste se již několikrát zmínil o mladých, kteří sem přicházejí a mění se. Jsou snad oni svým způsobem počátkem nového světa?Když mluví biskupové o mladých lidech, pak je vžité že je z toho dlouhá řeč o tom, že mladí jsou překrásní, že jsou úplný zázrak… Já to tak nevidím. Mladí lidé jsou jako staří lidé, jako lidé středního věku. Jsou dnes i sobečtí, líní, hamižní. Jsou jako všichni ostatní lidé. S tím konceptem se začalo v New Yorku. Tedy byl vytvořen jeden koncept pro mladé, ale ten byl vytvořen jen proto, aby se mladým prodával jeans styl, kultura apod. Ježíš řekl, že není rozdíl mezi Židy a Řeky, muži a ženami, proto oslavujme každého bez ohledu na roky. Myslím, že i staří lidé jsou překrásní, ale oni se setkávají s mnoha pokušeními, jako je sobeckost a je těžké je udržet na správné cestě. Existují svatí i nesvatí mladí lidé, právě tak jako biskupové, někteří jsou svatí a někteří svatí nejsou! To tak vždycky bylo a bude. Chcete něco zvláště zdůraznil na závěr našeho rozhovoru?Věřím, že je v Medžugorji důležitým poselstvím setkání s Bohem. Možná lidé zažívají Boha i na druhých místech, nebo si myslí, že zažívají Boha. Možná jen vědí, že Bůh existuje, slyšeli o něm a myslí, že Ho poznali, ale ve skutečnosti tomu tak není. Svatý Augustin popisuje svoje obrácení jako velmi zajímavý zážitek. On líčí, že zakusil Boha, zakusil Boží dotyk a nemluví o vědomostech o Bohu. (Připravila Vesna Radišić) | | |||
| ||||
| ||||
Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat. |