Rozhovor s D. Iannim, klavíristou z Rakouska o důvodech jeho návštěv Medžugorje

David Ianni klavírista a skladatel z Luxemburgu, byl v Medžugorji, aby rok 2006 zahájil na modlitbách. Na pouť do Medžugorje přijel s katolickým společenstvím «Amici di Dio»(přátelé Boží)z Rakouska. (Viz http://www.amicididio.com))

David Ianni se narodil v roce 1979 v Luxemburgu a tam v devíti letech začal studovat klavír. Ve studiích pokračoval v Londýně a v Maastrichtu. Jako šestnáctiletý vystoupil v Lexemburgu s Druhým klavírním koncertem Franze Listza v doprovodu Luxemburgského filharmonického orchestru. Následovalo mnoho úspěšných koncertů solových i v doprovodu orchestrů po celé Evropě, v Japonsku, v Indii, a též mnoho nahrávek na nejrůznější zvukové nosiče. Od r. 1998 se tento mladý umělec stále více věnuje komponování vlastních skladeb. Z jeho pera vzešlo již více než 80 hudebních kompozic mezi něž patří např. „Děti Abrahamovy“, «Pater Noster» pro klavír a orchestr, jedna dětská opera, houslový kvartet, komorní hudba, dále mnohé kompozice pro sbor a klavír. (Viz http://www.kath.net/detail.php?id=9871)

V rozhovoru z 31. prosince 2005 vypráví o důvodech svých opakovaných návštěv Medžugorje, o svém umění i o své víře.

Davide, vy jste klavírista a skladatel, nyní žijete v Rakousku, ale vaše srdce je silně spojeno s Medžugorjem. Proč? Co Medžugorje znamená pro vás osobně, pro vaše umění, pro váš duchovní život?

Poprvé jsem přijel do Medžugorje vloni na Silvestra se skupinou «Amici di Dio» z Rakouska, která takovéto poutě organizuje každý rok. Jinak moje osobní obrácení je úzce spojené se zasvěcením se Panně Marii. Brzy po tom zasvěcení, v létě 2004, jsem pocítil silné vnitřní volání, že musím jet do Medžugorje. Jedna známá mi jednou řekla: „Jestli někdy pocítíš potřebu jet do Medžugorje, pak je to zřejmě proto, že tě zve osobně Panna Maria.“ Ta věta se mi vryla hluboko do paměti a provázela mne zvláště od té doby, co jsem se zasvětil Panně Marii.

Proč jste se zasvětil Panně Marii?

Vyrůstal jsem jako povrchní katolík. V mládí pro mne byla velmi důležitá hudba, velmi brzy jsem začal pořádat koncerty, hodně jsem cestoval a už tehdy jsem si kladl otázky po smyslu života. Církev pro mne byla nepochopitelná. Toužil jsem po něčem exotickém, exoterickém, po východních náboženstvích. Bloudil jsem po různých cestách až do doby, kdy jsem v roce 2000 poznal jeden katolický kostel a tam jsem začal docházet jako varhaník. V tom kostele mi jedna žena darovala růženec z Medžugorje. Já jsem se začal modlit růženec, a tím způsobem je moje obrácení spojené s Medžugorjem. Růženec, tedy spíše Matka Boží, mne navrátila do katolické Církve. Tou modlitbou vzrůstala moje láska k Panně Marii, jako i touha se jí zasvětit. Stejná známá, která mi říkala o Medžugorji mi doporučila i „Zlatou knihu“ Grigniona z Montfortu. Ta kniha mne hluboce oslovila a pochopil jsem, že je to moje cesta. Čtyři měsíce po svém zasvěcení jsem přijel poprvé do Medžugorje. Měl jsem pocit, že jsem zde na správném místě. Není to tak spektakulární, jak jsem očekával. Zejména existují četná svědectví lidí, kteří se zde radikálně obrátili. Ale já jsem se ke katolické víře vrátil už dříve. Bylo to pro mne prostě krásné, protože medžugorská farnost představuje krásné a mocné svědectví živé Církve.

V jakém smyslu?

(1. pokračování) Přicházejí sem mnozí věřící mezi nimi i mnoho mladých. Při mších svatých, na Kopci zjevení a na Križevaci potkáváme mladé lidi, kteří se modlí, a to mne fascinovalo. Je cítit i přítomnost Matky Boží. Na Kopci zjevení jsem pocítil hluboký mír. Tam se člověk snadno modlí. Ale bez ohledu na zjevení, Církev je zde živá. Kostel je plný a při mších svatých je cítit radost. Tolik lidí zde žije svoji víru, chodí do kostela a přijímá svátosti. V Medžugorji je milost zpovědi zvláště silná.

Proč je tomu tak podle vašeho názoru?

Tím nechci předcházet úsudek Církve, ale myslím, že tomu tak je protože zjevení jsou autentická. Vizionáře jsem viděl jenom zdálky, k Vicce jsem byl trochu blíž a myslím, že z ní září něco autentického.

Co se mladým v Medžugorji nejvíce líbí? Co je přitahuje?

Touha po míru, žízeň po pravdě. Svět nám tak často lže. Masmédia nám ukazují převážně to negativní. Mladí lidé jsou zmanipulovaní zejména v oblasti sexuality, jsou vedeny útoky proti jejich duši… U těch, kteří ještě nejsou upevnění ve víře to může vést k těžkým následkům. Medžugorské poselství v nich probouzí touhu po pravém míru, po Bohu, po rodině, po velké rodině… V dnešní době většina lidí pochází z rozvrácených rodin. Zřídka se ještě najde rodina ve které se opravdově žije láska k bližnímu, kde se modlí, kde se rodiče při prvních problémech hned nerozvedou. Podle mne mladé lidi do Medžugorje přitahuje prvořadě touha po Bohu, touha dát smysl svému životu. Zde je možné se s Marií a s Kristem setkat intenzivněji než doma. Vážnou okolností je i to, že se mladí setkávají s jinými mladými u kterých vidí, že nalezli mír, že jsou o něco dál v duchovním životě. To je důležité svědectví. Je ještě něco, co hraje velmi důležitou roli. Jsou to zvláště adorace v kapli a ve farním kostele. Ježíš v Eucharistii, Ježíš ve svátostech, to je pravý poklad naší katolické církve. Když člověk může zůstat v Jeho přítomnosti, vnímat prostá slova modliteb, která pronikají hluboko do srdce, provázená hudbou. To mne, jako hudebníka hluboce oslovuje. Zvláště bych jmenoval houslistku Melindu Dumitrescu. Je to nadaná hudebnice a její hra na housle oslovuje srdce nesčetných posluchačů. Ona má to, co si můžeme my hudebníci všichni jen přát. Talent se kterým se narodila obohatila hlubokou láskou k Bohu. Ona dělá muziku pro Boha. Mnozí nadaní umělci možná velmi málo uvažují o tom odkud mají svůj talent. Bůh nám daroval hudbu, aby nám byla prostředkem, kterým ho budeme oslavovat, kterým se můžeme Boha dotýkat, kterým můžeme vést lidi k pravdě, do hlubiny nitra, šířit světlo a mír. Je to zvláštní dar, kterým hudba disponuje, protože hudba je nad jazyk. Nezávisle na kultuře a jazyku může hudbě rozumět každý.

Jak spojujete svoji víru a svoji hudbu?

Hudbu přijímám jako dar. Není to automatické, že mohu hrát i skládat, že mám nějaké talenty. To, co jsem od Boha přijal chci Bohu i vracet. Denně obnovuji zasvěcení Matce Boží, a to zasvěcení nevztahuji jenom na svůj život a lidi, kteří mne obklopují, ale zcela explicitně i na svoji hudbu, aby i ta patřila Matce Boží a skrze ní Ježíšovi. Prosím o inspiraci a snažím se jak nejlépe mohu přenášet poselství Evangelia do tonů a tak přiblížit Boha lidem. Hodně se modlím před koncertem, při koncertu a po něm. Důležité je zvláště po koncertě pokračovat v modlitbách za publikum. Kostel a kříž jsou slova před kterými mnozí lidé utíkají, slova která v mnohých budí negativní asociace, zatímco tony srdce otevírají, a s otevřeným srdcem je možné najít cestu k pravé víře. To je ve skutečnosti můj cíl v hudbě: Otevřít posluchačům srdce pro víru.

Rozhovor vedla: Lidija Paris