Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. prosince 2001

V listopadovém poselství, před samotným Adventem, nás Panna Maria vyzvala, abychom připravovali svoje srdce na příchod Krále Míru, který jediný může a chce darovat mír lidskému srdci z něhož vycházejí nenávist i láska, odpuštění i pomsta, mír i neklid.V lidském srdci vzniká rozhodnutí pro dobro i pro válku. Bez Ježíše není mír možný. Marné je všechno lidské úsilí, iniciativa a politika k nastolení míru. Nepokoj a nenávist vycházejí z neklidného srdce, jako mír a láska vycházejí ze srdce usmířeného v Bohu. Vše závisí na tom, kde jsou kořeny mé bytosti a mé existence, kde jsem zasadil strom svého života. K Bohu můžeme jedině s otevřeným srdcem, které nespí, srdcem, které věří, srdcem, které není spoutané pýchou, která těžko skloní koleno před druhým člověkem a Stvořitelem.

Aby ani tato vánoční doba nešla mimo nás, abychom se setkali s vánocemi, je potřeba se sehnout na úroveň dítěte. Ježíš nám chce říci: "Nebudete-li jako děti..." (M 18, 2-4), děti podle vztahu ke zlu a čistotou srdce, ne dětinští. K tomu je třeba se zastavit u jesliček a vpíjet do sebe tu scénu, tu tajemnou událost neobyčejného narození, ke kterému došlo na naší zemi. Od té události již nic není jak bývalo, tato zem již není prokletá a odsouzená ke zkáze. Je třeba si sednout k Ježíšovým nohám, sestoupit z hory vlastní pýchy a namyšlenosti, že všechno známe a můžeme sami, aby k nám dítě Ježíš promluvilo a vštípilo nám svůj mír. Učme se i o těchto vánocích důvěře od dětí. Učme se od dítěte Ježíše, které k nám sestoupilo na zem, v bezmocnosti novorozeného dítěte, abychom mu snadněji rozuměli a přijali Ho. I děti snadněji přijímají, chápou a poslouchají řeč svých rodičů, kteří se umějí sklonit na jejich úroveň a pohovořit s nimi. Tak se i Bůh sklonil k naší nízkosti, aby nám byl pochopitelnější. Tak i blahoslavená Panna Maria k nám sestoupila a promluvila k nám našim srozumitelným jazykem. Všechna její poselství je možné shrnout do dvou slov: Modlete a obracejte se. Obraťte se od mrtvých věcí, od předmětů, k živému Bohu z Něhož nám vychází veškerá radost a mír.
I v tomto poselství k nám promlouvá a povzbuzuje nás k míru. Ne bezdůvodně, protože vidíme, že jsme obklopeni a naplněni nepokojem všeho druhu a všech barev. Nic v našem životě není náhodné. Všechno má svůj důvod, který mi možná neznáme. Jak pokoj tak nepokoj má svoje příčiny a důvody. Neexistuje slepý osud v našem životě, jak se někdo umí s lehkostí vyjádřit.
Jako 24. června 1981, kdy se Panna Maria poprvé zjevila vizionářům s dítětem v náručí, tak i v tomto poselství nám přináší a dává Ježíše, který je Cesta, Pravda a Život. Dává Ho znovu jako Ho jednou provždy darovala tomuto lidstvu, když Ho zrodila tělesně i svojí vírou v Betlémě. Ta událost není zbožným vyprávěním, nýbrž skutečností, která se odehrála na této planetě. Bez Ježíše jsme ztraceným stvořením, které se toulá touto zemí bez smyslu a cíle, bez Něho nemáme cestu, ale bludnou stezku. Když Jeho nemáme, zbývá nám lež, smrt a zoufalství.
Ještě když chodil po této zemi, ptal se Ježíš: " Nalezne Syn člověka víru na zemi, až přijde?" (Lk 18; 8)

Ježíš přichází nejen o těchto vánocích, ale každý den a chce tě navštívit. Přeje si najít otevřené dveře, podanou teplou ruku, zapálené světlo víry. Ježíš tě chce navštívit i ve tvém všedním dni poznamenaném monotoností života a tíží práce, navštěvuje tě v člověku sympatickém i s méně milou tváří, to Ježíš tě navštěvuje při všech setkáních a rozhovorech s lidmi. Chceš Ho poznat? Ježíš se ptá, budeš-li poslouchat jeho slova? Vhodíš jako Petr síť do moře? Budeš podle jeho slov odpouštět a žehnat lidem, životu, budeš žehnat své cesty a životní kříže, nebo budeš proklínat a propadat zoufalství? Ježíš se i dnes ptá, nalezne-li víru.
Panna Maria nás nepřestává povzbuzovat a dodávat nám nadšení, Ona počítá s námi, kteří přijímáme a přejeme si slova jejích poselství. Ona ví, že nás nemohou ohrozit naši nepřátelé a ti, kteří nás nenávidí, nýbrž nás více ohrožují naše slabiny ve víře, lásce a přátelství k Ježíšovi. Jsme zodpovědní za svůj život, ale i za životy těch, které nám Bůh dává do cesty. Na štěstí druhých lidí závisí i naše štěstí.
Snažme se dnes - ne až zítra - naslouchat znějícímu Božímu hlasu jako touze našeho srdce. Utišme hluk a hlasy, které na nás doléhají, v podobě špatných zpráv a katastrof z novin nebo z radia a z televize, abychom pocítili blízkost a teplo srdce naší nebeské Matky a malého Ježíše, kterého nám Panna Maria rodí a dává.

Fra Ljubo Kurtović, OFM
Medžugorje, 26. 12. 2001.

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr )