Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. července 2002

I dnes nám Panna Maria říká, že je s námi přítomná při oslavě sv. Jakuba, patrona poutníků a farnosti Medžugorje, kterou si vybrala, aby přes tuto farnost svojí přímluvou u Boha vyprosila tak mnohé milosti. Svatý Jakub nebyl náhodně vybrán za patrona této farnosti, jako není náhodné, jak řekla Panna Maria v jednom poselství, že farníci v roce 1933 vztyčili kříž na vrchu Križevac v Medžugorji k 1900. výročí smrti Kristově. Ani nesnili o tom, že tolik poutníků bude vystupovat k tomuto Kříži a tolik milostí,že bude vylito právě na tomto místě. Bůh má své podivuhodné plány, které jsou pro nás lidi někdy nepochopitelné, ale Jeho ruka je jistá. Farníci s láskou stavěli tento kříž, a Bůh dává vždycky více než my mu můžeme darovat a odplatit.

V tomto poselství nás Panna Maria ujišťuje o tom, že je s námi, a nejen Ona, ale i sv. Jakub a celé nebe.

Říká nám o spojení Církve putující, kterou jsme my, a Církve oslavené, a to jsou ti, kteří bezustání oslavují Boha. O té pravdě nám říká i Katechizmus katolické církve: "Protože jsou s Kristem těsně spojeni, blažení v nebi utvrzují celou Církev ve svatosti. Oni se za nás u Otce nepřestávají přimlouvat, obětují zásluhy, které získali svým životem na zemi skrze Krista Ježíše, jediného prostředníka mezi Bohem a lidmi. Proto jejich bratrská starostlivost velmi pomáhá v naší slabosti (KKC 956)." "Oni patří na Boha, oslavují Ho a nepřestávají se starat o ty, které zanechali na zemi. Jejich prostřednictví je nejvyšší služba, která je v Božím záměru. Můžeme a máme je prosit, aby se přimlouvali za nás a za celý svět (KKC 2683)." "Svatá Terezie od Dítěte Ježíše říkala: Svoje nebe budu prožívat konáním dobra na zemi."

Protože existují světci a ochránci, kteří jsou přáteli Božími a milují člověka, náš život a tato zem má smysl a není prokletá. Proto, že milují člověka, nesmírně potřebují Boha a tak se stávají svatými. Oni jsou mostem mezi nebem a zemí. Světce prosme, aby nám pomohli, aby od Boha přinesli, čeho my sami nejsme schopni, aby nás chránili a vedli k Bohu. Oni se o nás starají a chrání nás, osvobozují a léčí, přimlouvají se za nás a stále jsou na naší straně. Oni jediní znají smysl a cestu života, vědí jak žít. Světci a patronové nás vybízejí, abychom byli jedni k druhým dobří, abychom se usmířili a abychom odpustili. Světcem se člověk stává tak, že si celým srdcem začne přát být přítelem Božím. Tak že budeme brát vážně Ježíšova slova, Boží přikázání, tak že začneme při modlitbě hovořit s Bohem, abychom Bohu dovolili, aby vstoupil a měnil náš život, jak nás to učí Matka Maria již tak dlouhou řadu let.

Programem našeho života je svatost.

Jenom svatí byli normální a zdraví lidé, protože se přátelili s Bohem, se zdrojem života. Znovu nás Maria volá ne cestu modlitby, která vede k radosti, tedy vlastně k Bohu, prameni radosti. Ten mocný prostředek nám Matka vkládá do rukou. A všechna Její zjevení zde v Medžugorji, všechna slova a poselství jsou prostředky, které vedou k cíli, tedy k Bohu. I zjevení Panny Marie zde nejsou cílem, ale prostředkem, který vede k cíli, to je k Bohu. A zjevení Panny Marie zde nejsou cílem, ale prostředkem a výzvou. Proč bychom nepřijali všechno, co nám Bůh skrze Matku zde dává? Poslouchejme výzvy Jejího milujícího srdce ve kterém je místo pro každého člověka.

, Medžugorje 26.7.2002.