Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. srpna 2002

Matka Maria, Královna míru, nás upevňuje ve víře a jistotě a slibuje nám svoji přítomnost. Ona, která byla v nejtěžších chvílích Kristova života, byla a zůstane stále s Kristovou Církví a se všemi generacemi lidí až dodnes. Ona byla spolu s apoštoly na modlitbách v očekávání naplnění příslibu shůry, moci a síly Ducha Svatého. Ona je věřící a poutnice, která nás provází, modlí se a věří s námi. S Ní, od Boha vyvolenou, je naše víra větší, láska silnější a naděje neochvějná.

Víra je milost a dar. Ji přijímáme od Boha, a Bůh používá lidi, aby nám nabídl svoji spásu. Proto nám daroval Církev na té cestě víry a do Církve Matku Marii a sám sebe. Bez víry je náš život téměř nepředstavitelný. Dítě, když se rodí věří rodičům, proto může růst a rozvíjet se v míru a jistotě. Proto se může klidně vrhnout do náruče svých rodičů, protože ví, že ho přijmou a ochrání.

Věřit znamená i vědět. Bez víry, důvěry, nemůžeme růst v poznání, nemůžeme se svobodně pohybovat, všeho se musíme bát. Opakem víry je strach, nedůvěra. Člověk, který nevěří druhým se musí bránit, chránit a neustále žít ve strachu a napětí, aby ho druzí neokradli, nenapadli a nezabili.

Základem našeho života je víra a důvěra v Boha, které Bůh postavil na naši cestu. Žít bez víry je stejné jako stavět dům na písku, ten se každou chvíli může zhroutit.

Ježíš od svých učedníků žádal víru. Říkal: „Víra tvá tě zachránila“. Přestože je to Ježíš, který zachraňuje. Ale jako by chtěl říci: „Svojí vírou jsi mi dovolil, abych ti pomohl. Svoji vírou si mi otevřel bránu, kterou jsem mohl vejít, abych ti přinesl svoji spásu a zdraví“. V Evangeliu vidíme, že Ježíš nemohl vykonat mnoho zázraků u lidí, kteří k Němu přicházeli ze sobeckých zájmů, ze zvědavosti, bez důvěry v Jeho osobu. Potřebujeme si vymodlit víru. Mít víru té ženy z Evangelia, která 18 let stonala a přišla k Ježíšovi s vírou, která od Něho očekává záchranu a zdraví. Mnozí se Ježíše dotýkali, ale ta žena, když se dotkla Ježíše, jediná se uzdravila a Ježíš pocítil, že z Něho vyšla síla. Uzdravila se, protože svým srdcem řekla Ježíšovi ANO.

Věřit nějaké osobě, znamená také poznávat tu osobu. Bez víry je to nemožné. A Bůh je osoba. K osobě je možné se přiblížit jen se srdcem otevřeným. Srdce, které se daruje a přijímá druhého jako dar. Boha nikdy nemůže zcela poznat, protože je stále nový a jiný. Bůh si nás vždycky přeje překvapit. S Ním nikdy nemůže být nuda. Modlitba může být nudná, ale Bůh nikdy. Jestli je nám modlitba těžká, pak je to znamení, že v nás má odumřít ještě mnoho sobeckosti, aby se Bůh mohl probojovat na první místo v našem životě.

Hřích v nás nám vzal sílu k veškerému dobru. Proto zažíváme, jak je těžké se modlit, jak je těžké odpouštět, milovat, zpovídat se, uspořádat svůj život podle Božích přikázání. Proto nás Matka Maria napomíná – nejste ochotni žádat od Boha dar víry, protože ten dar ani neznáme a necítíme jeho potřebu. Růst v duchovním životě, znamená posilovat ctnost víry naděje a lásky v nás. Kdo může říci, já plně věřím Bohu, dokonale Boha miluji, doufám. Zažíváme, že vždy můžeme více a lépe růst ve víře, naději a lásce. Můžeme růst do plnosti Kristovy v nás, protože jsme k Jeho obrazu stvořeni.

Proto k nám Panna Maria přichází, proto k nám mluví a neponechává nás v našem klidu, ale chce nám nabídnout mír svého srdce, které je oddané Bohu.

, Medžugorje srpen 2002