Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. ledna 2003


 

Poselství z Medžugorje, 25. ledna 2003 [O]

Drahé děti! Tímto poselstvím vás znovu vyzývám, abyste se modlili za mír. Zvláště nyní, když je mír v krizi, vy buďte těmi, kteří se modlí a svědčí o míru. Buďte, dítka, mírem v tomto světě bez míru. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu!

Blahoslavená Panna Maria znovu volá svoje děti, všechny, které jí chtějí poslouchat a odpovědět na volání matčina hlasu, hlasu míru. Výzva je přednesena v lásce a svobodě přijetí. V mateřském hlase Panny Marie není zastrašování, hrozba, pesimizmus, strach ani panika. Zvuk jejích slov vychází ze srdce smířeného v Bohu. Ona dobře vidí situaci světa, ale nezoufá nad ní. Dobře vidí i krizi světa, člověka, rodiny, mladých i starých. Ale Ona stejně tak vidí i možnosti téhož člověka dosáhnout míru a svědčit o míru, který nám daruje a ke kterému nás volá. Matka Maria by nás chtěla vést k zážitku usmíření srdce, kterého se dosahuje bez námahy a napětí. O tom nám říká žalmista: « Nemám, Hospodine, domýšlivé srdce ani povýšený pohled. Neženu se za velkými věcmi, za divy, jež nevystihnu, nýbrž chovám se klidně a tiše. Jako odstavené dítě u své matky, jako odstavené dítě je ve mně má duše. Čekej, Izraeli, na Hospodina nyní i navěky“ (Ž 131).

Potřebujeme se rozvíjet a cvičit se v důvěře ve Všemohoucího, který si přeje nám dát ten zážitek. Takový zážitek důvěry a zklidnění je poklad ze kterého se žije a který se potom dává druhým.

Věřím, že jsme všichni měli zážitek setkání s člověkem agresivním, ale i s člověkem vyrovnaného, mírného srdce. Od agresivních utíkáme, skláníme se, protože ohrožují náš mír a vnášejí neklid. Přitom setkání s osobou pokojného srdce, která neuráží, nepomlouvá, neútočí, nemá v nenávisti, nás samotné zušlechťuje. Cítíme, že jsme z toho setkání i my přijali z míru toho člověka. Nejčastější příčina neklidu a napětí je nedůvěra, která přináší pocit ohrožení. Jak říká Ladislaus Boros: „Pravé křesťanství znalo sílu mírnosti, svatého charakteru a sílu odevzdanosti. Kde se ´svědci krví´ třesou bolestí a přesto vytrvají, a nebouří se proti nikomu ani své utrpení nezkalí nenávistí a touhou po pomstě nebo marností, tam do světa vstupuje nějaká nová síla. Je veliké štěstí setkat se se skutečně laskavým člověkem. Ten může poznamenat celý život.“

To jsou plody víry, důvěry a Ducha Božího, které On v nás působí. Víra dává našemu životu uvolnění a mír. Věřit někomu znamená mít možnost poznávat toho člověka. Jestli někomu nevěřím nemohu ho poznat, protože jsem k němu uzavřený. Tak je to i ve vztahu k Bohu. Jestli nevěřím Ježíšovi, co mi říká v Evangeliu, nikdy nebudu moci zakusit to, co mi On slibuje svými slovy.

Slova Mariiných poselství stejně jako evangelia, se mohou zdát vzdálená, idealistická a že je nemožné je uskutečnit v životě. Toto Mariino poselství mi připomíná Ježíšova slova: „Buďte dokonalí jako je dokonalý váš nebeský Otec“. Na první pohled zcela nemožný požadavek. Evangelium od člověka opravdu žádá to, co je lidskými silami nemožné. Tato náročnost Evangelia by nás chtěla přivést k tomu, abychom se nespoléhali na sebe, ale na Boha. A teprve potom budeme mít mír. Když se pokoušíme ty požadavky uskutečnit vlastními silami budeme poražení a frustrovaní.

Ženy v Africe jsou zvyklé nosit břemena na hlavě a když je správně drží na hlavě v rovnováze mohou s nimi ujít kilometry. Když to nedělají sotva ujdou několik metrů, aby si nepoškodily páteř. Potřebujeme správným způsobem pochopit evangelium, které nepředkládá břemena. Jak říká sv. Jan: „V tom je totiž láska k Bohu, že zachováváme jeho přikázání; a jeho přikázání nejsou těžká“ (1 J 5, 3). Spolehněme se na Boha. Ať On se nám stane důležitějším než my samy. Dovolme Mu, aby On se ujal iniciativy v našem životě, protože je důležitější co On koná v nás než co konáme my. Dovolme Mu, aby se nás Jeho láska dotkla, aby tak Jeho mír mohl vstoupit do našeho života, slov, setkání a skutků.


Međugorje 26. 1. 2003

Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.

`