Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. listopadu 2006

Blahoslavená Panna Maria v tomto svém poselství, jako i v mnohých předešlých poselstvích, opakuje a vyzývá nás třikrát po sobě: „Modlete se, modlete se, modlete se.“ To říká s přáním upozornit nás a zdůraznit důležitost modlitby pro náš duchovní život. Nejedná se tady o nějaká zbožná cvičení nebo o nějaký zákon, který někdo předepsal. Není to výzva k dodržování nějakého zapomenutého zvyku. Modlitba není žádný duchovní trénink. Modlitba je život. Jako náš organizmus potřebuje vzduch, potravu a další podmínky, aby mohl fungovat, je tomu tak i s modlitbou pro naši duši. Víme dobře, když zanedbáváme tělo, když jsme nedisciplinovaní v jídle, pak tělo snadno onemocní. Stejně tak, když zanedbáme modlitbu, pak všechny duchovní viry a bakterie snadno napadnou naši duši. Pak je člověk velmi snadno zotročen různými hříchy. Je vydán na pospas zlu, nenávisti, zlobě, zlozvykům, nadávkám, hrubým slovům, sobeckosti, lenosti a jinému zlu.

Maria, protože je Matka, nám chce říci, že kromě modlitby není jiné cesty k Bohu. „Dítka, když se modlíte, jste blízko Bohu“ - říká nám Maria. A v modlitbě slyšíme ozvěnu věčnosti v naší duši. Jak nás učí katechizmus katolické církve: „Protože zárodek věčnosti, který v sobě nosí, se nemůže snižovat na pouhou hmotu, může lidská duše mít svůj původ jedině v Bohu. “ (KKC 33).

Jenom v modlitbě ke které nás Panna Maria neúnavně vyzývá můžeme pocítit a zažít tu hlubokou touhu, která je skrytá v našich srdcích. Jenom v modlitbě můžeme zakusit pravdivost slov sv. Pavla: „A naše vlast je na nebesích, odkud vytrvale očekáváme Spasitele Pána Ježíše Krista“ (Fil 3, 20).

Věčnost nezačíná, když zemřeme. My jsme ponořeni do věčnosti. Ona již začala. Každý den stojí za to se pro ní znovu a rozhodovat a za ní bojovat. Poslouchat Ducha svatého znamená nalézt věčnost v čase. Zkušenost se skutečností před modlitbou je především zkušeností omezenosti té skutečnosti. Prožíváme jak všechno pomíjí a odchází svojí cestou. Ale po modlitbě vidíme, jak všechno začíná být jiné, nové a věčné. Pak začínáme být naplnění věčností a objevujeme dimenzi věčnosti ve všem. Jak píše svatý Jan od Kříže: „ Všechno se, Pane Bože, může proměnit, jenom ať můžeme mít svůj útulek v Tobě. Když modlitbou nalezneme svůj útulek v Bohu, pak už nežijeme ve změnách. Na okraji našeho života pokračují události, ale my už nejsme do toho zapleteni. My se nacházíme v hlubší oblasti, v Bohu, který je trvání samo.

Když jsme se rozhodli pro Boha a postavili jsme se na Boží stranu a proti hříchu, zlu, temnotě a nenávisti, my jsme již ve věčnosti. Tady má cenu, abychom bojovali a vytvářeli Království Boží. Tady je zapotřebí dovolit Bohu, aby nás vedl, měnil a vešel do našeho života, jak nás vybízí Matka Maria.

Upřímným a pokorným srdcem prosme Marii, Ježíšovu i naší Matku, která se stala velkou, protože dovolila Bohu v plnosti, aby činil svoje skutky v Ní a skrze Ní. Ať nás poučuje jak věřit a jak se do krajnosti darovat Bohu a bližnímu a tak v sobě opravdově prožívat věčnost pro kterou jsme stvořeni.

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr )