Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. prosince 2006


 

Poselství z Medžugorje, 25. prosince 2006 [O]

Drahé děti! I dnes vám přináším novorozeného Ježíše v náručí. On, který je král nebe a země, On je váš mír. Nikdo vám, dítka, nemůže dát mír jako On, který je Králem míru. Proto se mu pokloňte ve svých srdcích, vyberte si Ho a budete mít radost v Něm. On vám požehná svým požehnáním míru. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu.

Drazí bratři a sestry!

Dnes je to plných dvacet pět let a šest měsíců co se zjevuje Královna Míru v Medžugorji. I dnes slyšíme ten něžný mateřský hlas a připomínáme si nejdražší její obraz: „…se Synem Ježíšem v náručí.“ Matka s Dítětem, s Novorozeným králem, který je náš Bůh. Jak nám pomáhají ta prostá mateřská slova, která se proměňují v píseň nebe a země. V píseň radosti, která zaznívá dějinami, a první ji slyšeli pastýři, pak mudrci, a potom všichni vyvolení a vykoupení. Ta píseň z Betléma je nejkrásnější óda míru a člověku dobré vůle, kterého má Bůh rád. On je Král nebe a země a jiného není. To je Jeho píseň míru. Ten milostiplný dar, který člověk ztratil, a v srdci mu zůstala neodolatelná touha po něm. Člověk vyzkoušel všechno, ale mír nenalezl.

Král nebe a země nás navštěvuje svým mírem. Vánoce, které jsou narozením a příchodem Spasitele k lidem, jsou odhalením míru, který jsme ztratili. Nalezením míru, který jsme nemohli nalézt ani čímkoli nahradit. Zázrak narození Božího Syna! On je náš mír. Klameme se, když sloužíme lidem a jejich programům. Klameme se, když sloužíme věcem a obětujeme mnoho pro získání hmotných hodnot s nadějí, že tak nalezneme mír.

Proto velmi potřebujeme návrat k jesličkám a hledání Novorozeného v nich. Jesličky se stávají místem našeho odpočinku, odpočinku po vyčerpávající cestě. Jesličky se stávají zdrojem útěchy kam skládáme svoje přetěžká životní břemena, která nás zatěžují. Stávají se znamením, které nám otevírá oči, abychom viděli Dítě a Matku, které hledá slabý, unavený člověk.

Syn nám byl darován. Právě tento dar hledáme a naše srdce je neklidné, dokud Dítě a Matku nenajdeme. Jesličky jsou tím zázračným Božským mostem, který spojuje náš a Boží břeh. Já jsem šťastný, protože mohu k Bohu. Já jsem vděčný, protože Bůh přišel ke mně. Proto jsou jesličky místem klanění. Skutečností, před kterou skláním kolena a děkuji v modlitbě, v odevzdání všeho i sebe jako daru, který On přijímá. Andělé mne učí a proroci povzbuzují, že mám vstát a nalézt Krále nebe a země. Učí mne, že Mu mám co dát a že mám co si od Něj odnést. A On mně ukazuje jak si konečně vybrat novou cestu a vrátit se do svého každodenního života. Mudrci tu novou cestu přijali a šťastně se vrátili a roznášeli poselství a prožitek setkání s Novorozeným Králem. Vánoce jsou vždy novým a hlubším prožitkem Boží blízkosti lidem. To je svátek lidí, kteří nacházejí mír a radostně ho nesou jako Boží dar do svých rodin a do svých společenství. Vánoce mění lidi a tvář světa. Naše nové cesty jsou naše nové mezilidské vztahy. Vánoce jsou naším novým přístupem k Bohu a k Jeho povolání. Náš dar Ježíšovi, kterého drží Matka, je logickým plodem setkání ve víře. Srdce, které nalezne Boha je šťastné, naplněné mírem a přeplněné vděčností za všechny milosti a dary. Setkání s Ježíšem a Matkou v tajemství Vánoc je velikým darem a milostí, kterou uchováváme jako nejdražší vzpomínku ještě i ze svého dětství. On je dar, který Otec daruje svým dětem a proto jsme na kolenou s modlitbou vděčnosti Jemu. A čím více se připravujeme na setkání s Novorozeným Ježíšem, tím stále více cítíme i potřebu vyvolit si jako svůj největší dar Jeho, kterého Otec poslal skrze Matku. To je naše neutuhující radost. To je ten zdroj překrásných modliteb a koled a ukolébavek a odevzdanosti a vděčnosti a radostných blahopřání, které se nikdy nestanou obyčejem, protože za nimi je bohatství radostných setkání s Bohočlověkem a Matkou. Kdo by se nechtěl o toto setkání rozdělit s druhými?

Jesličky a Král v nich jsou naší volbou. V Něm vždycky nacházíme radost a mír. Proto jsme vděční Královně Míru, když nás všechny s mateřskou prostotou učí: „Zvolte si Jeho a v něm budete mít radost.“ Ano, vedle těch mnohých darů, které jsme dostali k Vánocům je Ježíš nejcennější.

Pán je tím nejpotřebnějším darem pro naše srdce. Proto Vánoce nejsou opojením po kterém se cítíme prázdní a zklamaní, ale naopak bohatí a šťastní. Naše slavení nejsou bláboly a prázdná přání, ale radost a setkání s Ježíšem a Matkou, které nás obohacuje. Prvořadým bohatstvím, jak připomíná Královna míru v poselství, je požehnání míru. To se nemůže omrzet ani koupit ani náhodně najít. Ta adventní hvězda ukazující cestu, to je světlo naděje, které Pán zažehl a vyzval nás, abychom bděle očekávali, abychom se připravovali – je cestou, kterou jsme prošli jako mudrci z Východu. Proto my víme koho hledáme a koho čekáme: Našeho Krále, který přichází. On nás naplňuje svým požehnáním míru a vánoční radosti. Jak jen je bohatý a naplněný milostí tento svátek a celé naše vánoční oslavy. Naši politici a někdy i kněží přehnaně útočí proti našim oslavám, když je kritizují z materiálního hlediska. Plné výkladní skříně a plné stoly… Člověk musí darovat, protože přijal dar. Člověk musí zpívat, protože je šťastný. Člověk musí oslavovat ve společenství, protože už není sám. Oslavují se vánoce a těm oslavám není možné ubírat žádnou dimenzi slavnosti a veselí. Proto nás Královna Míru učí. „I dnes vám přináším novorozeného Ježíše v náručí.“ Bez Něj je všechno prázdné a všechno břemenem, protože vše co mi můžeme dát je pomíjející a má malou hodnotu. Proto jsme se i o těchto vánocích rozhodli zvolit si Jeho jako největší a nepomíjející dar, který jsme přijali.


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.

`