Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. června 2007

I dnes zaznívá hlas nebeské Matky. Ani dnes od nás neustupuje a to ani tehdy, když mi odstoupíme od sebe a od ní. Je slyšet mateřská slova a výzva k obrácení. Panna Maria ví, že je obrácení proces a cesta k zaslíbené zemi ve které je mír, svoboda a radost, které dává jedině Bůh. Potřebujeme vyjít jako Izraelci z otroctví, abychom pouští došli do svobody zaslíbené země do které nás Bůh přes Matku svého Syna chce dovést. Maria prošla pouští pozemského života. S Ní máme jistotu, že dojdeme k Bohu.

Boží láska nevylučuje nikoho. Bůh stvořil člověka ke svému obrazu proto od člověka nemůže ustoupit. „Ke svému obrazu stvořil Bůh člověka, k obrazu Božímu ho stvořil, jako muže a ženu je stvořil“. (1 Moj, 27). Královna míru nám říká: Nezapomínejte, že jste všichni důležití v tomto velikém plánu, který Bůh vede skrze Medžugorje .“ Matka Maria nám říkala: „Drahé děti, toto je čas milosti, toto je svaté místo.“ Zjevení Panny Marie jsou dnešním skloněním se Boha k člověku, k tobě, ke mně. Zjevení Panny Marie jsou i Boží službou člověku. Jak nevidět a nepoznávat nesmírnou Boží lásku, která se projevuje skrze Mariinu přítomnost v Medžugorji.

Panna Maria protože je Matka, neustupuje, neunavuje se, přes všechno naše vzdorování. Ona ví, že všichni nebudou věřit ani přijímat její poselství a Boží lásku, která se nám projevuje dnes skrze její přítomnost. Přes to mluví, zjevuje se, volá a miluje nás svoje děti. I my jsme v nebezpečí, že se na nás projeví Boží slova, která byla vyslovena ústy proroka Izaiáše: „Jdi, řekni tomu lidu – „Poslouchejte dobře, ale nebudete rozumět, uvidíte dobře, ale nebudete rozpoznávat. Zatvrď srdce toho národa, ohluš mu uši, oslep mu oči, aby očima neviděl a srdcem nerozuměl, jak by se obrátil a uzdravil.“

Slova Mariina poselství jsou plná naděje a radosti. Ona ví, že člověk může přijmout a naplnit to k čemu ho Bůh volá. Panna Maria si přeje, abychom zakusili, že je Bůh nejhlubší základ naší existence. V Mariiných slovech odhalujeme, že jsme Bohem přijímáni právě takoví jací jsme. Všichni víme, že životem nechodíme vždycky po přímých cestách. Existuje mnoho zákrut, špatných rozhodnutí, které nás během života přivedla k tomu bodu na kterém jsme nyní. Ale Bůh nás přesto miluje a přijímá takové jací jsme. Bůh tebe i mne zná jménem. „Do dlaní svých jsem si tě vryl.“ (Iz 49, 16). Bůh se nikdy nemůže podívat na svoji ruku, aby v ní neviděl tvoje i moje jméno. Ta Boží láska a milost se nám projevovala i během těch šestadvaceti roků Mariiných zjevení. Otevřme se Boží milosti skrze Mariinu přítomnost zde v Medžugorji.

Fra Ljubo Kurtovic
Medžugorje, 26.6.2007