Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. prosince 2007

Dnes, na Hod Boží vánoční, nám Panna Maria ve svém poselství říká, že nám s velikou radostí přináší Krále míru, aby nám On požehnal svým požehnáním. Hod Boží vánoční je jistě jedním z nejkrásnějších dnů v roce, a to i pro ty, kteří ho prožívají snad svým specifickým způsobem. Je to nejkrásnější den v historii, protože se narodil Král míru. Ježíšův i náš životní program je shrnut v andělské písni, která zaznívá při Ježíšově narození: Sláva na výsostech Bohu a na zemi pokoj lidem dobré vůle, ve kterých má On zalíbení (Lk 2, 14).

Pokaždé, když se obracíme v modlitbách k Bohu, přichází Bůh k nám a naplňuje naše srdce mírem. Jenom, když jsme naplněni Božím mírem můžeme šířit mír kolem sebe. Lidské srdce bude nepokojné, když se nakazí hříchem nebo, když se odvrátí od Boha. Hřích kazí člověka, který je obrazem Božím a ten potom kolem sebe šíří nespokojenost. Jediný způsob jak se může člověk obrátit, změnit a vrátit k původnímu synovství je svátost zpovědi ke které mnozí v těchto dnech přistoupili a usmířili se s Bohem. Pokaždé, když Ježíš přijde k nám do našeho srdce, dělá je krásným, protože proto i přišel na zem.

Panna Maria nás vyzývá, abychom věnovali více času Stvořiteli po kterém touží naše srdce. Věnovat více času Stvořiteli to znamená více se modlit. Jestli jen trochu zesílíme naši každodenní modlitbu roste naše přátelství s Ježíšem, On vstupuje do našeho života, požehná nám do toho dne a žehná všemu co děláme, osvětluje náš rozum a zahřívá naše srdce.

Na této zemi jsme my jenom poutníky, touto zemí jenom procházíme. Ti, kteří přišli dříve, dříve i odejdou. Malé pozemské věci nám mohou někdy jen bránit v tom, abychom došli k většímu dobru. V Ježíši je nám otevřená brána věčného života. Po celé tyto roky zjevení nás Panna Maria ve své škole učí jak dosáhnout věčného života a učí nás modlit se. Panna Maria nám odhaluje i pravý smysl vánoc, který můžeme lépe pochopit, když sledujeme Tu, která byla od počátku přítomna v tajemství Kristovy spásy, plná ctností jako je víra, naděje, láska, pokora, tichost a radost. Pokora je klíč, který nám pomáhá při otevírání našeho srdce Bohu, aby On mohl vejít a proměnit je. Jen úplným odevzdáním se Bohu můžeme projít cestu od srdce naplněného falešnou hrdostí nebo pýchou k srdci naplněnému pravou pokorou a láskou.

Fra Danko Perutina
Medžugorje 26.11.2007