Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. července 2009


 

Poselství z Medžugorje, 25. července 2009 [O]

Drahé děti! Ať je pro vás tento čas časem modlitby. Děkuji vám, že jste přijaly moji výzvu.

V krizových dobách blahoslavená Panna Maria upozorňuje následovníky svého Syna, že se mají modlit a konat pokání. Tak upozornila Panna Maria děti ve Fatimě v době první světové války, vpředvečer říjnové revoluce v Rusku, aby se modlili za Rusko a za ruský národ, kterému hrozí katastrofa ateistického komunizmu. Těsně před rozpadem bývalé Jugoslávie a nadcházející krvavé vlastenecké války a boje o samostatnost Chorvatska, Maria opakovaně prostřednictvím svých vizionářů v Medžugorji vyzývala lidi k modlitbě, aby tak předešli velikou katastrofu, která jim hrozí.
Dnes jsme zabředli do hospodářské a finanční krize a Panna Maria nás znovu vyzývá, abychom se modlili k Pánu světa, aby nám pomohl co nejdříve zvládnout tu těžkou krizi.

Co je to modlitba?

Modlitba je pozdvižení naší mysli i našeho srdce k Bohu, prostředek naší komunikace s Bohem, způsob, kterým jsme nejdokonaleji s Bohem spojeni a intimně s ním hovoříme. Modlitba je intimní rozhovor s Bohem. Podobá se rozhovoru dvou zamilovaných. Ten rozhovor má být upřímný, nepřetržitý, důvěryplný, má se zakládat na lásce, naději a víře. Taková modlitba nás vede k patření na Boha i ke stálému díkůčinění Bohu, protože On je náš Stvořitel. V modlitbě můžeme a smíme Bohu přednášet všechno, co máme na srdci. Na něj se smíme obrátit v každé situaci a v každém okamžiku; jemu svěřovat svoje muka, trápení, svoje zájmy. Bůh nám zato ulehčuje svoje těžkosti, náš kříž. Když jsme se zcela odevzdali Bohu, On nám dá poznávat svoji vůli, svůj plán, který má Bůh s každým z nás: Otče! Jestli chceš odejmi ode mne tento kalich. Ale ne má, ale Tvá vůle se staň! (Lk 22, 42).

Jaká má být naše modlitba?

Při modlitbě se máme zcela svěřit a odevzdat Bohu s důvěrou v jeho pomoc a pevně doufat, že On nám pomůže. „Proste a bude vám dáno! Hledejte a naleznete! Klepte a bude vám otevřeno! Skutečně kdokoli žádá, dostává, a kdo hledá nalézá a tomu kdo klepe, bude otevřeno. Při každé modlitbě máme nejdříve děkovat Bohu za přijatá dobrodiní, protože všechno co máme, od něho máme, s ním můžeme všechno a bez něj nemůžeme dosáhnout nic. Do modlitby potřebujeme zapojit všechny svoje základní lidské schopnosti jako jsou paměť, rozum, vůle, ale i představivost, city a pocity. Celý člověk se má modlit. Židé do modlitby zapojují i tělo. Kývají hlavou vlevo a vpravo, nahou a dolů. Poskakují… Člověk není jenom homo sapiens (a není ani homo faber nebo homo ludens), ale i homo orans (člověk, který se modlí). Modlitbou člověk nejlepším způsobem naplňuje svůj život. Bez modlitby člověk nedosáhne pravdy. Neodhalí tajemství svého bytí. Neodhalí, že je dokonalým Božím darem.

Abychom poznali jestli je naše modlitba pravá a upřímná, jestli se opravdu líbí Bohu, musíme plnit jeho vůli. „Nevejde do království nebeského každý, kdo mi říká Pane, Pane, ale ten, kdo plní vůli Otce mého, který je na nebesích.“ (Mt 7, 21).

Modlitba je klíč, který otevírá dveře ráno a uzavírá večer (Mahatma Gandhi);

Proto modlitbou máme začínat i končit svůj pracovní den. Ona nám zaručuje Boží přítomnost, umožňuje nám prožívat mír. Rozhodně, pod podmínkou, že je modlitba naplněná živou vírou v Boha. Když chybí víra, nebo naděje ochabla nebo láska zchladla, pak je modlitba prázdná. A prázdná modlitba je jako trouba nebo cimbál, který zvučí. (1 Kor 13, 1). Modlitba má vycházet z hloubi srdce. V životě můžeme všechno ztratit, ale nikdy nesmíme ztratit modlitbu, která nás spojuje s Bohem i s našimi bližními. Modlitba je očišťování ducha i duše. Jestli nemyjeme svoje tělo vodou, je ohrožené naše zdraví. Stejně tak i náš duch začíná být nečistý. „Proto nikdy nezapomínejte na modlitbu“. Napomínal profesor Bernard Häring svoje studenty.

Dále krátce uvedeme hlavní rysy modlitby, jak jí uskutečnili ve svém životě Ježíš, Pavel a Panna Maria. Vezměme to v obráceném pořadí.

Blahoslavená Panna Maria dokonalá v modlitbě

Panna Maria sama byla ponořena do modlitby a v modlitbě žila a sytila se ve víře, naději a lásce. Ona byla milostiplná a Pán byl stále s ní. Od prvního okamžiku svého života byl Pán stále s ní. Od prvního okamžiku svého života byla spojena s Bohem, jemu se zcela svěřila: „Hle, jsem služebnice Páně, ať se mi stane podle Tvého slova! (Lk 1,38). Ona byla s Pánem, jako On byl vždycky s ní. S ním mluvila prostým způsobem, jak to dokázala taková prostá židovská věřící. Znala zpaměti mnohé žalmy a úryvky z Písma svatého. O tom mluví i její chvalozpěv: „Velebí má duše Pána a duch můj jásá v Bohu mém Spasiteli, že shlédl na svou nepatrnou služebnici. Hle od této chvíle mne blahoslavit budou všechna pokolení, neboť veliké věci mi učinil ten, jenž je mocný, jehož jméno je svaté!“ (Lk 2, 46-49). Modlitbou oslavuje Pána, raduje se, že je Pán s ní, že na ní pohlédl a že s ní vykonal veliké skutky. To je pravá a nezkalená modlitba: vděčnost v radosti za veliké skutky Boží. Panna Maria byla pozorná k událostem, které se děly v jejím životě. V sobě si znovu a znovu procházela všechny ty události a probírala je ve svém srdci (Lk 2,19). Svůj život pochopila jako neustálou modlitbu, jako liturgickou bohoslužbu ke cti Boží.

Pavel jako člověk modlitby

Stejně jako Panna Maria pochopila svůj život jako trvalý rozhovor s Bohem, trvalou vděčnost za Boží dobrodiní, tak svůj život a své působení chápal i apoštol Pavel. I on nás volá k modlitbě a k trvalé liturgické bohoslužbě. Chápal život věřících jako trvalou liturgickou bohoslužbu. Věřící vyzýval, aby se modlili stále, ve dne v noci, bez oddychu... Věřícím v Římě píše: Zapřísahám vás, bratří, pro milosrdenství Boží, přinášejte svá těla jako oběť živou, svatou a Bohu milou – jako svoji duchovní bohoslužbu. Nepřizpůsobujte se tomuto světu, ale proměňujte se obnovováním svého rozumu, aby jste mohli rozlišovat, co je Boží vůle, co je dobré, Bohu milé a dokonalé…(Řím 12, 1s). V jeho listech nacházíme bohaté stopy jeho modlitby. On se neustále modlil za své věřící, kterým píše svoje listy. Modlil se přes všechnu míru, se vší vytrvalostí, z celého srdce (1 Sol 3, 1112). Filipanům píše: „Děkuji svému Bohu, kdykoli na vás vzpomenu, při každé modlitbě za vás s radostí kvůli vašemu podílu na evangeliu…(Fil 1, 3-5). Efesským píše: při všech modlitbách a prosbách, při každé příležitosti se v Duchu svatém modlete. Proto bděte s veškerou vytrvalostí a modlitbou za všechny svaté i za mne, aby se mi otevřela ústa a nacházel jsem slova ke statečnému hlásání tajemství evangelia k čemu jsem vyslán v okovech, abych se odvážil o něm mluvit, jak se to patří (Ef 6, 17-18). Svému učedníku Timotejovi dává pokyny, tedy doporučuje především, aby se konaly modlitby prosebné i děkovné za všechny lidi, za krále i všechny, kteří jsou u moci, abychom vedli život klidný a spokojený s veškerou vážností a láskou k Bohu. To je dobré a vhodné před Spasitelem naším Bohem, který si přeje, aby se všichni lidé spasili a došli poznání pravdy… Přeji si tedy, aby se mužové modlili na každém místě, pozvedaly čisté ruce bez hádek a sporů. Stejně tak i ženy ať jednají, jak se patří, ať se zdobí cudností a rozvážností, ne pletenci a zlatem nebo perlami, nebo drahocenným šatem, ale dobrými skutky, jak odpovídá ženám, které vyznávají lásku k Bohu…(1Tim 2, 1ss)

Ježíš z pohledu modlitby

A v závěru i Ježíš nás vyzývá k modlitbě: …Buďte bdělí a proste v každém čase, abyste měli sílu uniknout všemu tomu, co se bude dít, a mohli stanout před Synem člověka." (Lk 21,36). Ježíš jako vtělené slovo Boží, ale i jako potomek Davidův zdědil židovský způsob modlitby, který dovedl k dokonalosti. Jeho modlitba byla modlitba syna v pravém a plném smyslu slova.

Ze synoptických evangelistů zejména Lukáš ve svém evangeliu prohlašuje, jak se Ježíš často modlil. V tom shrnutí, které napsal Lukáš potom co podával zprávu o uzdravení malomocného, píše: „Zvěst o něm se stále více šířila a všichni lidé se k němu sbíhali, aby si ho vyslechli a aby uzdravoval jejich nemoci. A On se uchyloval na opuštěná místa, aby se modlil.“ (Lk 5, 15-16). Před tím než si vyvolil dvanáct apoštolů strávil celou noc na modlitbách: „V těch dnech vystoupil na horu, aby se pomodlil. A strávil noc na modlitbách před Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě učedníky a vybral mezi nimi dvanáct, které nazval apoštoly (Lk 6, 12-13). Ježíšova modlitba jeho učedníky mocně dojala. Nebylo náhodou, že Petr Ježíše uznal za Krista právě po Ježíšově modlitbě, které se zúčastnili učedníci. Ježíš se modlí za Petra, aby neprožil zlom ve víře (Lk 22,32). Tím ukázal svým učedníkům, jak je modlitba pro člověka potřebná, jestliže chce zůstat Bohu věrný až do konce. Modlitba je duchovní pokrm člověka. Na modlitbu Ježíš narážel, když učedníkům říkal, potom co se vraceli z města, kde nakoupili potraviny: „Já se sytím jídlem, které vy neznáte. (J 4, 32). Modlitba byla tím duchovním ovzduším ve kterém Ježíš naplňoval vůli svého Otce nebeského zde na zemi.

A ty zázraky, které Ježíš konal jsou úzce spojené s modlitbou. Jsou naplněním jeho modlitby. Opravdu vícekrát se Ježíš modlil předtím než vykonal zázraky (srov. Mt 14, 19 a jinde). Otec nebeský je poslední původce každého zázraku, který vykonal Ježíš. Proto Ježíš předtím než vykoná nějaký zázrak obrací se modlitbou ke svému Otci. Svým učedníkům Ježíš doporučuje, aby prosili Otce, aby poslal co nejvíce dělníků na svou vinici (Mk 9, 38; Lk 10, 2) a aby se modlili, aby Ježíš poslal Ducha svatého (Lk 11, 13). Tím Ježíš poukázal na to, za co je potřeba se zvláště modlit. Tedy za co nejrychlejší uskutečnění království Božího a za milostiplný dar Ducha svatého, který může člověku udělit jedině Bůh. Ti, kteří jsou povolaní ke žním, hlasatelé víry, jsou ti, kteří hlásají Království Boží. Modlitba za uskutečnění Království Božího mezi lidmi zaujímá podstatné místo v modlitbě Otče náš.

Proto Panna Maria vzkazuje: Drahé děti, ať je vám tato doba časem modlitby. Děkuji vám, že jste přijaly mou výzvu.“

Fra Danko Perutina


Pro porovnání poselství s jinými jazykovými verzemi vyberte

Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.

`