Komentář k Poselství z Medžugorje, 25. října 2009

Panna Maria těmito slovy opakuje jednu z nejdůležitějších Ježíšových výzev určenou novozákonním věřícím ze samotného počátku jeho veřejného působení: Obraťte se a věřte Evangeliu. (Mk 1,14). K tomu je potřeba dodat i další Ježíšovu výzvu: „Bděte a modlete se, abyste neupadli do pokušení!“ A na jiných místech vyzývá Bůh svůj vyvolený lid: „Buďte tedy svatí, protože já jsem svatý! (Lev 11,45).
Jsou čtyři témata obsažená v tomto Mariinu poselství, která jsou vzájemně propojená: obrácení, modlitba, posvěcení a Mariina přítomnost v Božím lidu. To jsou témata, která Maria často předkládá svým přátelům.

Obrácení

Obrácení zaujímá důležité místo v biblickém poselství. Vedle obrácení je používán i teologický výraz pokání. Bůh chce, aby se všichni lidé spasili a došli poznání pravdy (1 Tim 2, 4), aby všichni lidé vstoupili do společenství, do spolužití s ním. Přitom hřích je překážka, která lidem nedovoluje, aby vstoupili do Božího společenství, protože hřích se protiví Boží svatosti. . Proto je obrácení ve své podstatě odpovědí člověka na Boží pozvání do jeho Božského společenství. Obrácení provází pokání, tedy kajícnost a zadostiučinění za hřích.

V hebrejském jazyce je kořenem slova obrácení (tešubah) hebrejské sloveso šub což znamená odvrátit se od zla a obracet se k dobru, k absolutnímu dobru, k Bohu. Tím je vyjádřena podstata obrácení. To zahrnuje změnu chování (metanoa). V novozákonních textech stále více dochází ke svému vyjádření vnitřní dimenze obrácení: mění se srdce, city, mentalita…
Obrácení, proměna srdce, je nejhlubší osobní čin každého jednotlivého člověka. Hříchem člověk svévolně a svobodně rozhodl obrátit se k Bohu zády. Proto se k němu musí opět svobodně a dobrovolně obrátit tváří. Vrátit se k němu, absolutní Lásce a setkat se s Bohem tváří v tvář.

V Písmu svatém jsou obhájci obrácení na prvním místě proroci. Oni vyzývají lid Boží k obrácení. Již oni vyhlašují vnitřní obrácení. Obrácení musí provázet láska a poznání Boha (Ozeáš 6, 1-6). Prorok Izaiáš vyžaduje od svých současníků pravé obrácení, které jim jedině může přinést spásu: „Obmyjte se, očistěte se. Odkliďte mi z očí své zlé skutky, přestaňte páchat zlo!… Kdyby vaše hříchy byly rudé jako purpur, budou bílé jako vlna (Iz 1,16.18). Podle Jeremiáše téma obrácení je charakteristikou pravého proroka (Jr 23). Nestačí, že lidé naříkají a zapřísahají se, když vyznávají svoje hříchy (3, 21-25), ale musí změnit svoje jednání, svůj život, musí obřezat svoje srdce. (4,1-4). Bůh si přeje obrácení celým srdcem (3,10) Prorok ohlašuje obrácení jako eschatologickou událost: „A dám jim srdce, aby mne poznávali, že já jsem Jahve. Budou můj lid, a já budu jejich Bůh, protože oni se opět celým srdcem ke mně obrátí!“ (24,7). Na té cestě byl i poslední prorok Starého zákona a předchůdce Ježíše Krista, Jan Křtitel, který hlásal potřebu obrácení: „Obraťte se a věřte Evangeliu, protože je blízko Království Boží!“ (Mk 1, 15; Mt 3,2) Tu výzvu evangelista Marek vkládá i do Ježíšových úst: „Naplnil se čas, přiblížilo se království Boží. Obraťte se a věřte Evangeliu.“ (Mk 1,15). Tu Ježíšovu výzvu opakuje i Maria, která služebníkům v Káni Galilejské říká: „Cokoli vám řekne, učiňte! (J 2,5) I nám Ona naše Matka vzkazuje: „Modlete se a pracujte na osobním obrácení, abyste byli znamením Boží lásky pro druhé.“

Posvěcení „Buďte tedy svatí jako i já jsem svatý! (Lev 11,45)

S obrácením je spojený i pojem svatosti. Svatost se zakládá na Bohu, který je jediný absolutně svatý, dobrý, pravdivý a krásný. Pro proroka Izaiáše je Bůh svatý podle definice: „Svatý! Svatý! Svatý Pán Bůh zástupů. Plna je celá země jeho slávy! (Iz 6,3). Bůh je svatý v ontickém i etickém slova smyslu. To znamená, že Boží podstatou je svatost a Boží vztah k člověku spočívá ve svatosti. Jako takový se Bůh nemůže srovnávat ani s člověkem ani se světem. Ve srovnání s člověkem je Bůh „zcela odlišný“(J. A. T. Robinson). Přitom přestože je zcela odlišný, vyžaduje od nás, abychom i my byli svatí: „Buďte tedy svatí, protože já jsem svatý! (Lev 11,45). V textech proroků i v Deuteronomiu se stále opakuje, že oběti za hřích nejsou dostatečné k tomu, aby se člověk líbil Bohu, ale je potřebná spravedlnost, kajícnost a láska (Iz 1, 4-20; Dt 6, 4-9).
Proto to přikázání: „Svatí buďte! Protože já jsem svatý, Jahve, váš Bůh!“je třeba chápat ne jen ve smyslu čistoty kultu, ale i ve smyslu svatosti, kterou je třeba žít v souladu s mnoha rodinnými, společenskými a hospodářskými předpisy (srov. Lev 17-26). Posvěcování lidí může, postupovat; proto se mohou svatými nazývat jenom ti, kteří projdou zkouškami a budou mít podíl na eschatologickém království (Da 7, 18-22). To budou ti moudří, kteří se báli (milovali) Boha (Ž 34,10), ten malý zbytek těch, kteří přežili na Siónu, těch, které Bůh zapíše mezi živé (Iz 4,3).
Podle Nového zákona má křesťan opravdu podíl na Boží svatosti. Křesťané vytvářejí pravý „svatý lid“ a královské kněžstvo, „svatý chrám“ (1 Pt 2, 9; Ef 2,21), oni mají prokazovat Bohu pravou úctu, přinášejíc sebe spolu s Kristem v oběť čistou, „oběť svatou“(Řím 12, 1). Boží požadavek na svatost života je základ veškeré křesťanské asketické tradice. Ta nespočívá na ideálu nějakého zákona, který je vnější, ale na skutečnosti, že je křesťan uchvácen Kristem a že musí okusit podíl na jeho utrpení a přizpůsobovat se jeho smrti, aby tak dosáhl i vzkříšení z mrtvých“ (Fil 3, 10.14).

Modlete se

Pavel vzkazuje jako Maria svým věřícím: Modlitbami všeho druhu a prosbami se v Duchu modlete v každé situaci . Kvůli tomu i bděte s veškerou vytrvalostí a modlitbou za všechny svaté, i za mne, aby se mi otevřela ústa, abych nacházel slova, abych mohl statečně vyhlašovat tajemství evangelia, jehož jsem vyslanec v okovech, abych měl odvahu o něm mluvit tak, jak je třeba“ (Ef 6,18). Bez ustání se modlete! Ve všem děkujte! Protože to je pro vás vůle Boží v Kristu Ježíši (1Sol 5,17).
O potřebě modlitby a o tom, jak se modlit, jsem psal v minulém čísle časopisu "Glasnik mira" a tak si přečtěte znovu biblické poselství o modlitbě.

Maria přítomná mezi námi

Jako je Ježíš trvale přítomen mezi námi („A hle, já jsem s vámi po všechny dny – do konce světa“, Mt 28,20) – tak je i Jeho Matka trvale přítomná mezi námi jako Matka tajemného Těla Kristova, to je Církve. Je trvale přítomná jako útočiště hříšníků, útěcha zarmoucených, pomocnice křesťanů… O její trvalé přítomnosti mezi námi, jejími dětmi, svědčí mnohé svatyně po celém světě ve kterých se její děti shromažďují a utíkají se k ní o pomoc. O její trvalé přítomnosti mezi námi, Kristovými věřícími, jsou důkazem mnohá její zjevení.
Maria je naše matka, matka našeho života, matka naší nepomíjejícnosti, matka našeho světla…matka naší moudrosti, matka naší spravedlnosti, matka našeho posvěcení, matka našeho vykoupení. Proto nám je ona více matkou než naše pokrevní matka. Skrze ní je naše narození lepší, protože z ní nám vzešla naše svatost.“ (z myšlenek sv. Aelreda, opata).
Poslechněme ji, která nám říká: „Učiňte, cokoli vám řekne!“ (J 2,5).

(Glasnik mira č. 9/ IV)

Prof. Dr. Adalbert Rebic

Zdroj: © Information Centre "Mir" Medjugorje ( www.medjugorje.hr )