Svědectví: Z Polska pěšky do Medjugorje

Other languages: English, Čeština, Deutsch, Hrvatski, Italiano

Paní Katarina Bednarczyk Sieminska (55) z města Kazimierz Dolny u Lublina přišla do Medžugorje z Polska pěšky. Šla 62 dny, a na cestu se vydala s prázdnýma rukama spoléhajíc se jen na Boží Prozřetelnost. S sebou si vzala jenom kříž, breviář a zeměpisnou mapu. Při této pouti se modlila za mír ve světě a usmíření celého lidstva, které je jednou velikou Boží rodinou. Je vdaná, bezdětná. Manžel je výtvarník, malíř.

Toto je její svědectví:

Vydala jsem se na pouť do Medžugorje, protože se zde zjevuje Královna a Matka míru. Panna Maria sem přichází, já tomu věřím. A proto jsem sem přišla. Je jasné, že Ona je všude, ale tady je zvláštním způsobem. Ona nás chce připravit na setkání s Ježíšem, s Bohem, s Bohem Otcem. Žijeme v těžké době, a myslím, že je čas na usmíření celého lidstva. To byl také můj modlitební úmysl. My všichni jsme děti Boží. My lidé musíme vycházet vstříc jedni druhým. Lidstvo je jako v porodních bolestech a toho si musíme být vědomi. Všichni lidé jsou naši bratří, proto jsem si s sebou nenesla ani chléb ani vodu, ale vědomě a záměrně jsem si přála být závislá na těch se kterými se budu setkávat, závislá na jejich dobrotě. Lidé chtěli, abych si na další část cesty s sebou vzala vodu nebo chléb. Nedělala jsem to. Je krásné prosit, žádat, protože lidé jsou šťastní, když mohou něco nabídnout, něco druhému dát. Pak je vnímáme jako svoji rodinu. Bůh působí skrze ně.

Kolikrát mne lidé odmítli, ale i to je dobrá zkušenost. Mnohokrát Bůh klepe na bránu našeho srdce, a my ho odmítáme, nepřijmeme Ho. Mnohokrát musí dlouho klepat. S Ježíšem se setkáváme i v bezdomovcích, v chudácích, a když to nepoznáváme, tak to jsme opravdu slepí! Všichni lidé jsou naše rodina, i ti nemocní i ti, kteří se pomátli na rozumu. Kolikrát nám chce někdo něco ukrást. I to je potřeba dopustit. Nezavírejme, ale otevřeme svoje srdce, pak budou lidé méně agresivní. Musíme poznat, že my všichni jsme jedno, jedno tělo. Kolikrát chceme být lepší než druzí. Ale Bůh nechce, abychom byli lepší než druzí. On si prostě přeje, abychom byli dobří. Máme Boha prosit o pomoc, lidi prosit o pomoc a pomoc dostaneme. Jenom Bůh může otevřít srdce. My sami sebe změnit nemůžeme, proměnit nás může jenom Bůh a proto se máme modlit jedni za druhé.

Doma nejsme chudí. Můj muž je malíř a dal mi peníze na cestu, ale já jsem ty peníze nechala v Polsku.

Jednou jsme pěšky putovali do Říma, můj manžel, jedna přítelkyně a já. Ale tentokrát jsem cítila, že musím jít zcela sama. Přesně tak, jak mi Bůh vnuká, se zcela prázdnýma rukama, bez ochrany. Jestli se chceme starat o sebe, pak se Bůh o nás starat nemusí. Je potřeba prožít to, že On se o nás stará.

Tak jeden příklad: Protože je podzim, vydala jsem se na cestu s pláštěnkou. Pak jsem se rozhodla odložit tu úplně promočenou pláštěnku a ono vysvitlo slunce! Bůh může dopustit, aby déšť padal, ale ne na té cestě po které jdeš! Ten zážitek mne naplnil nevýslovným štěstím. Je mi líto všech těch, kteří nevěří v Boha. Oni si myslí, že musí všechno udělat sami, a tak nemohou najít mír.

Spala jsem v domech, na farních úřadech. Z Polska jsme šla přes Slovensko, Maďarsko, Chorvatsko a potom Bosnou, tam kde žijí muslimové. Mluvila jsem s nimi. Oni nevědí, že Bůh je Otec. To jsem jim říkala, že my máme jednoho Otce. Oni jsou naši mladší bratři. Narodili se o několik staletí později než my. V jednom místě blízko Zenice jsme vešla do mešity. Poprosila jsem je, aby pro mne našli nocleh. A oni mi dali i najíst. Řekla jsem jim, že jdu do Medžugorje. Když jsem odcházela mnozí mne zdravili a říkali, abych si na cestu vzala to nebo ono, ale já jsem šla opět s prázdnýma rukama. Rádi slyšeli o tom, že jdu do Medžugorje. Říkali, že oni si přejí, mír, mír, jenom mír. Jednou, to je už velmi dávno, jsem putovala do Čenstochové s 25 kg potřebných věcí na zádech. Tehdy se mi zdálo, že tohle všechno potřebuji…

Teď jsem viděla, jak je to směšné. Maria mi řekla: Jestli chceš následovat mého Syna, pak nic nepotřebuješ. On se o tebe postará.

 


Aby Bůh žil ve vašich srdcích, musíte milovat.